Kapitola CXLIII. - Napnutá struna státního rozpočtu

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.   

Nebudeme si zastírat, že brnkání na napnutou strunu státního rozpočtu je zdrojem dost nepříjemně vysokého zvuku. A asi ještě hodně dlouho bude.

Všichni si to uvědomují a při tom hodně lidí vůbec třeba netuší, co to vlastně taková superhrubá mzda je. Ta superhrubá mzda, která zrušením trochu tu strunu ještě natáhne. Nechápou, že k jejich měsíčné mzdě se přihodí i ta částka, kterou za zaměstnance odvádí i zaměstnavatel. Tedy tu částku, kterou oni nikdy neuvidí, protože je odvedena státu, ovšem je patřičně zdaněna tomu, který tu částku jako zaměstnanec dostane - nedostane. Je všeobecně známo, že toto prosadil a zavedl Mirda Kalouskovic.

Aby zaměstnanci nefrfrali, že jenom oni jsou ovce přicházející o svou vlnu, tak se podnikatelům (ty kecy, že podporujeme podnikání, nejvíc však střední třídu už žere málokdo), živnostníkům, příštipkářům, pekařům i kominíkům, kteří vydělávají své peníze na IČO (Identifikační Číslo Osoby, v blízké budoucnosti bude nahrazeno čipem na předloktí) se jednoduchým mávnutím Mirdovic proutku změnily jejich odvody na sociálku a zdravotu. A to tak, že odvody už nešly do nákladů na podnikání toho IČaře, ale přesunuly se ze šuplíku nedaňového výdaje, jednoduše řečeno do šuplíku, do kterého si dává ona střední třída svůj zisk. Zdaněný zisk. Do toho šuplíku, který do té doby drancovala jenom manželka a děti.

Dobře. Napneme strunu a zrušíme tedy superhrubou mzdu. Zrušíme tedy i to zařazení do šuplíku?

Nikde jsem se o tom nedočetl. Ale možná jenom proto, že jsem debil a čtu jenom to, co chci.