Kapitola CLXXXVIII. - Paušální daň živnostníků plná nepříjemných otazníků

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Občas mám světlé chvilky. Nejvíc mě překvapí, že když mám světlou chvilku, tak se mi někdy stane, že vidím černě. Pak netuším, že mám světlou chvilku. A to je chyba. Velká chyba.

Naposled se mi zatmělo před očima, když jsem si přečetl, kolik lidí v dobré víře se přihlásilo k placení paušální daně, nové to daňové možnosti. Nebyl jediný plátek, který by o této možnosti neinformoval. Nejen státní televize, ale i ty soukromé o tomto fenoménu informovaly. A k tomu se samozřejmě přidal i rozhlas.

Nikdo, opravdu nikdo neřekl to, že to může být pro normálního řemeslníka třeba dost velký problém. Ta nová daň, která mu má zjednodušit život.

Příklad:

Instalatér bydlící ve střediskové obci, ženatý, bezdětný. Tržby do jednoho milionu. Dle sdělení FÚ, takových a podobných je cca 70 000. Všichni budou platit 5 469. Ale život přináší nečekané taškařice, nečekané zvraty.

1. Je pochopitelné, když nežije v matičce Praze, že za prací jezdí. Autem, má tam trubky, nářadí, fitinky a svačinu. Marně mu slibovali, že nebude už nic víc platit, silniční daň po něm budou chtít.
2. Udělá roznožku při výměně porcelánového, nezbytného trůnu každé domácnosti. Nedostane ani korunu nemocenského, protože tu nemá placenou a paušální daň se na ní nevztahuje. Bude doma úpět s nohou či nohama v sádře, dívat se na televizi (to mu nepřeju: na co se díval večer, opakují celé dopoledne téměř všechny stanice). Navíc, paušální daň zaplatit musí, i kdyby měl sádru půl roku, tak každý měsíc vycvičí a vycvičí těch 5 469. Je-li chytrý, tak se připojistí, jenže to mu nikdo neřekl. Bral by alespoň nemocenskou, takhle dostane – nic. Bude jenom odevzdávat.
3. Ale možná, že neudělá roznožku, ale udělá ji jeho milovaná, zákonitá a věrná družka v časech zlých i v těch dobrých. Nemusí skončit zrovna v invalidním důchodu, stačí, když si v daném roce vydělá trochu víc než málo. Třeba nějakých 51 234,- korun. Že manželka vydělá tak málo, je smutné, paušální daň, na kterou se dal taťka, to vůbec neřeší.

Takže bych doporučoval, aby si nechal systém, že si bude raději dělat daňové přiznání. Na jedné straně si napíše výdělek, na druhé straně si napíše náklady. Do nákladů si dá i tu silniční daň, benzín a tak. V klidu si připlatí k odvodům sociálky i zdravoty nějakých 300 korun a bude nemocensky pojištěn. Dostane něco, i kdyby ho sklátil covid. Zálohy na socku a zdravotu ho vyjdou řádově na něco přes 5 200. Bude-li šikovný a vymění hodně porcelánových trůnů a manželka toho moc nevydělá, dostane i daňovou slevu na ní, na tu milovanou, zákonitou osůbku. Za daňové přiznání zaplatí od 250,- do 500,- Kč, podle toho, kdo mu to bude dělat a bude v pohodě. Bude na tom líp, než při paušální dani.

A jen tak mimochodem, bylo sice řečeno, že snad nehrozí, že by někdo přišel na kontrolu jeho podnikání, neznamená to ale, že by snad mohl vyhazovat účtenky od zakoupeného materiálu a potvrzení o převzetí peněz od zákazníka - do tříděného odpadu.

Jsem debil, někdy vidím tmu, i když mám světlé chvíle.