Kapitola CLXXXVII. - Mirda už nebude v Parlamentu

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Musím přiznat, že mi bude chybět. Mirda byl zkrátka Mirda, říkejte si, co chcete. A musím přiznat, že byl dost, dost hodně dobrý řečník. A to, i když prošvihl hlasování, protože v místní osvěžovně, měl rozehranou panákovou partii.

Dlouhé nudné hodiny rozprav poslanců zpestřoval svými výstupy k obveselení napříč politickým spektrem. Nelze zapomenout jeho klaunské eskapády, leckdy neváhal pro zvýšení efektu i něco zcizit - tu mikrofon, tu ceduli jiného poslance. Zapsal se tím do kroniky veselého dění v parlamentu.

A že tam jsou slavná jména, za všechny aspoň jedno – Miroslav Sládek.

Nebudou mi chybět jeho názory a vystoupení. Ale ty chvilky zábavy v prostorách, kde se vedou tak vážné, tak světoborné, tak zásadní rozpravy, ty mi chybět budou. Byly to chvíle, kdy mi byl lidsky blíž, než když házel špínu na ty na druhém břehu.

Debilně si myslím, že k zasmání už nebudou tolik přímé přenosy z Parlamentu, takže pro pobavení už budou jenom nedělní polední rozpravy. Škoda. Po mnoha poslancích nezbudou v paměti ani ty veselé chvilky.