Kapitola CLXXXII. - Když nesedí Duka na penězích… tak kdo na nich sedí?

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nepatřím mezi ty, kteří sledují televizní noviny ČT jen jedním okem, jedním uchem. Naopak bedlivě je sleduji. Občas se divím, většinou se divím; víc, než je zdrávo. Někdy se divím tak, že už se nejedná vůbec o zdrávo, ale přímo o bytí.

V hlavní zprávařské relaci v l9,00 ČT byl předhozen divákům příspěvek o opravě kostela v Doubravníku na Brněnsku.

Nic proti tomu, všechno se musí opravovat, tedy i kostely. Tenhle se opravuje za 60 milionů v obci, která má 800 obyvatel. Nevím kolik je to na hlavu jednoho věřícího v Doubravníku, protože nevím, kolik je tam věřících, ale v konečném důsledku je to asi jedno. 95 % celkových nákladů na opravu zaplatí nenáviděná Evropská unie. Zbytek, to je asi 3 miliony, se musí financovat z místních zdrojů. Takže obec si vezme úvěr, který bude těch 800 obyvatel splácet dvacet roků.

Tedy i ti, co do kostela nechodí.

Není od věci připomenout, že církve získaly od státu (při hlasování o restitucích převaha jednoho poslaneckého hlasu) - cca 59 miliard.

V této souvislosti, kdy z těchto miliard není ochotna církev zaplatit 3 miliony na opravu kostela pro své ovečky, mě naskakuje husí kůže. Nutit věřící i nevěřící v obci se na tu opravu složit považuji za zhůvěřilost - přímo kolosální. Neviním z tohoto počínání toho na nebesích, ten určitě, pokud je, o tom ani neví. Ale ti jeho zástupci zde na zemi by měli přestat dřepět na penězích (nemalých) a neměli by chtít odírat ty, co věří i nevěří v ideály, které by měly být přímo svaté.

Opravdu si debilně myslím, že ti prostí obyvatelé Doubravníku na Brněnsku by se neměli na ten kostel skládat. A dokonce ani i ti věřící. Ale kostel za to asi určitě nemůže.