Kapitola CLXXIX. - Havrani z Toweru

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Hned na začátku bych chtěl říct, že si skutečně vážím pana Jiřího Turnera. Myšlenky má urovnané, učesané a logicky seřazené. Po přečtení jeho názoru na situaci v Anglii po brexitu pod názvem „A teď koukají, jako by jim uletěli havrani z Toweru…“ se mé myšlenky, jako ti havrani, také rozlétly do všech stran. Ale vrátily se zpět, jako se určitě vrátí havrani do Toweru.

Myslím si, že je zcestné a zavádějící si klást otázku, zda Anglie udělala dobře nebo špatně, že práskla dveřmi a odešla. Ona jí to ostatně EU - to prásknutí dveřmi - nijak neusnadnila a EU si vyhádala spoustu věcí, které byly a jsou pro Anglii důležité a důležité budou i nadále. Věcí, které Anglie nesnášela a chtěla jim zamezit. Třeba plundrování jejích vod nájezdy rybářských lodí z mnoha členských států. Nakonec celá záležitost skončila stanovením limitů „těžby“ ryb v anglických vodách, nikoliv jejím striktním zákazem.

Ale vracím se zpět k otázce, zda Anglie udělala dobře nebo špatně, když se rozhodla odejít. Je to špatně položená otázka, nabízí se sice, ale je skutečně špatná. Ostatní členové v EU by si ji klást neměli. Jednak je to opravdu věc Anglie, že se rozhodla odejít, a posouzení toho, zda udělala dobře či nikoliv musí posoudit si ona sama, ne my nalézající se na druhém břehu Lamanšského průlivu. Současné ekonomické výsledky a porovnání nejsou rozhodující.

Lze předpokládat, že s následky covidové krize si bude umět poradit spíše jeden stát rychleji, než společenství států rozdílných zájmů a ekonomik. Anglie zkrátka na tom nebude možná tak, jak si představovala, ale může být na tom líp, než by byla, kdyby byla v EU. Protože v EU jsou už roky vršeny na jednu obrovskou hromadu problémy, které se neřeší a které v této době postižené covidovou krizí vyplují dřív nebo později - ale určitě - na povrch jak nafouknutý balónek z mořských hlubin.

Je otázka času (krátkého), kdy ekonomika států Itálie a Španělska se integruje do velké a těžké koule zátěže ekonomiky celé EU. A v tom okamžiku, bude na tom ekonomika Anglie líp, protože se nebude rozvíjet sice předpokládaným tempem, ale hlavně se nebude propadat vlivem té koule.

Chápu, že hlavní úsilí současné doby je soustředěno na počty injekcí vpravených do paží obyvatel Evropy. Ale až toto usilovné období skončí, tak už může být pozdě na řešení závažných problémů států u Středozemního moře.

A debilně si myslím, že v tu dobu už ti havrani z Toweru budou určitě zase zpátky.