Kapitola CLXXIII. - Není futrál jako futrál

Moje teta vždycky říkala, že na každou věc má být jiný futrál. Jako malý jsem to pochopil tak, že do futrálu strejdových houslí nejde narvat třeba mnohem větší basu.

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.    

Moje teta vždycky říkala, že na každou věc má být jiný futrál. Byl jsem malý, tak jsem to pochopil tak, že do futrálu strejdových houslí nejde narvat třeba mnohem větší basu. Dneska už vím, že to může mít i jiný význam.

Dočkali jsme se tolik očekávaných pravidel chování a opatření v jednotlivých etapách života s nechtěným kamarádem covidem. Jednotlivé etapy jsme vybarvili pastelkami, to pro ty méně chápavé, kteří by měli potíže s pouhým číslováním od čísla jedna až pět. Nejhorší není na tom to, že je každé barvičce přiřazeno jiné omezení, jiné předpisy, jiné zákazy. Mnohem horší je to, že uvedené zákazy platí pro všechny.

Bydlím, jak říkám, ve velké vesnici, řádově skoro deset tisíc normoobyvatel. Máme starostu, dva skorosupermarkety (Penny). Jedno Penny je "prťavka" vyrobená ze samoobsluhy socialistických rozměrů, druhý Penny byl sice postaven po sametu na zelené louce, ale také nic moc. Nekonkurují si vůbec, protože mají stejné ceny. Doplňkový sortiment reprezentuje u každého jeden regál. Tedy ten nyní nežádoucí doplňkový sortiment, který u nás znamená dvě gumové potvory, troje plastové děrované boty do vody i zahrady (křusky), v září pak něco sešitů, pravítko a guma. Plyšáci jen když jsou k mání za body získávané za 200 Kč nákupu. Nynější zákaz prodeje doplňkového sortimentu neřešili ani v jednom obchodě potupnými varovnými plastovými páskami - do jedné velké krabice jednoduše smetli z regálu to, co se nesmí, a odvezli to do skladu.

Máme samozřejmě lékárnu (otevřenou), na prodejnu kulovnic, nábojů* a ručních granátů jsme se ale jako obec zatím nezmohli. Za to je zde mnoho obchůdků, do kterých když vejdete, je vás v obchodě plno. Naštěstí jsou téměř pořád stejně prázdné. Nejsou tu nakupující exoti potřebující každý týden nové kecky adidas nebo nové slušivé kalhoty planďáky. Nemáme ani tetovací saloon a jsme vděční, že nás neopouští stávající jediný chirurg, jediná ORL.

Takže v našich končinách by jako opatření úplně stačilo, aby pan starosta zavelel a řekl, že do každého obchodu se bude chodit husím pochodem. Nečerpaly by se státní dotace, pro dítě by se daly sehnat nové jarmilky.

Měli bychom rozhodování o místních záležitostech nechat na rozhodování místních zastupitelů. Konečně pro to je máme, pro to jsme je volili. Nemusela by platit omezení, která jsou zbytečná a povolení, která nepotřebujeme. Nikoho zde nenapadne otvírat hospodu v pět ráno, když tu nikdo nefárá, ani se čachtat v bazénu, když tu žádný není. Je tu ale dost malých obchůdků, které jsou potřebné a nejsou opatřeny jezdícími schody. Jsou zavřené a zavřené a zcela zbytečně zavřené i zůstanou. Za to si můžeme koupit tolik potřebnou kytku, obzvlášť, když tu má většina obyvatel zahradu. A za každým druhým oknem se na vás směje orchidej.

Stručně řečeno, do futrálu vhodného pro velké aglomerace se nehodí opatření pro malá sídla. Trochu v tom futrálu kloktají. To si myslím já, ale neberte mě vážně, však víte, kdo jsem.

* kdybych byl nimrod, nebo jiný mrod, určitě bych měl doma dostatečnou zásobu střeliva a nekupoval bych náboje po pěti kusech. A i kdyby, stačilo by, aby třeba prodejna byla otevřena například každé pondělí. Netřeba prodávat každý den, když zákaz a omezení, tak pro každého, ne....???