Kapitola CLXXII. - Ohlédnutí za uplynulým rokem

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.          

Na konci roku napadne každého druhého neodbytná myšlenka, že je čas se ohlédnout a zhodnotit uplynulý rok.

Eventuálně nejen zhodnotit, ale věštecky vyjevit i to, jak to bude v budoucnu. A co jsou pro to všechno ochotni udělat. Nepochybuji, že mnozí budou o to víc kriticky hodnotit uplynulý rok, o co víc budou malovat idylické zítřky, zvláště když dostanou tu možnost ty idealistické zítřky zařídit.

Letošní rok byl v mnohém poučný. Nemuseli jsme se zabývat výkřiky nemocné švédské dívky, abychom pochopili, že příroda, když bude chtít, tak s námi zatočí tak, že se nám budou protáčet panenky. Na druhou stranu jsme snad také pochopili, že některé problémy neumíme řešit rychle a efektivně a stačí, když třeba pořádně zaprší. Příroda si pomůže sama a bez nás, a to dokonce i s populací brouka žeroucího naše lesy.

Ten rok byl poučný i v tom, že otřásl i názory na náš život. Mnozí pochopili, že doma mají partnera do nepohody, rozvážného a klidného, milujícího a obětavého. Na rozdíl od mnohých, kteří s údivem zjistili, že mají doma sobce, sebestřednou kreaturu, nemilující ani své děti, natož tu osobu, které kdysi řekli své ano. Není divu, že ve vypjaté a náročné době tyto nevhodné lidské vlastnosti dopadnou plnou silou do fungování rodin a partnerských vztahů.

Byl to rok hledání viníka, potažmo viníků, kteří byli podrobeni tvrdé kritice za svou činnost a konání v době covidové krize. Žádný z kritiků neřekl jasně, jak a co by se mělo dělat. Mnozí si kritikou všeho snažili ohřát svoji politickou polívčičku, dílčí úspěchy pomíjeli, jednotlivá pochybení zveličovali. Nejen naše vláda byla zaskočena vývojem událostí a ve snaze najít viníka, měnila své ministry v překotném tempu. Marně se rozhlížela po okolních zemích, zda by se dobré řešení nedalo opsat. Ale opisovat nebylo od koho, nikdo si rady nevěděl. Naštěstí si vláda včas uvědomila nenahraditelnost lidí bojujících v první linii i potřebu postarat se o nejvíc ohrožené.

Nenašla však dostatek odvahy pro razantní řešení. Snad z obavy o svá křesla, snad z obavy z toho, že by někdo jiný mohl získat zásluhy v boji. Nenašla odvahu říct, že jsou výdaje státu, které lze odložit, výdaje, které netřeba realizovat. Počínaje nákupem vojenské techniky, saturováním sportovců, umělců, živnostníků a podnikatelů, z nichž mnozí podpořit nepotřebovali konče. Nenašla odvahu k razantnímu zásahu proti podnikatelům danících na všelijakých ostrovech, k redukci ziskově neziskových organizací, k razantnímu useknutí veškerých chapadel šedé ekonomické zóny. Mimořádný stav byla vhodná příležitost pro mimořádná řešení.

Ze všeho nejvíc mě mrzí, že se nenašel dostatek odvahy vytvořit tým skutečných odborníků, něco jako opravdový krizový štáb bez ohledu na politickou příslušnost, a vybavit ho veškerými pravomocemi. A pokud by neuspěl, nebyla by to chyba vládnoucí strany, byla by to chyba nás všech. Našeho národa, že jsme nedokázali najít ty nejlepší odborníky. Věřím ale, že pokud by to byli skuteční odborníci, že by určitě uspěli. Mít tu odvahu, mohli jsme být třeba dál.