Je potřeba řešit mnohobarevný problém zrovna nyní - a řešit ho vůbec?

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Asi ne. Určitě ne. Dosavadní platná právní úprava vztahů párů, kdy oba jedinci nosí shodně trencle, nebo podprdu, je dost dobrá, srovnatelná s ostatními státy. Tedy pokud nejsou v zemi jako je Polsko, ale to je výjimka, která podporuje pravidlo.

Diskuze, že dítěti je lépe u stejnostejné dvojice než u tradičního páru, kde muž chlastá a žena se potuluje po různých gaučích, je přiblblá a nikam nevedoucí. Už vůbec ne k nějakému zásadnímu argumentu pro to, aby mohli uzavírat dva pupíci nebo dvě ženštiny sňatek se všemi právy. I stejnostejné páry mohou chlastat a žít pěkně vesele.

Dovoluji si tvrdit, že legalizováním sňatku těchto párů, které spolu nemohou mít děti (pouze adoptované, nebo jako plod eventuálního výletu do jiného sexuálního světa) poškodí hetero páry jako takové. Už dnes ti, co si řekli na radnici nebo pod gotickou klenbou své ano, mají určité výhody proti hetero párům, které si své ano neřekli. Ale oni vychovávají své děti, posílají je do škol, milují se navzájem, a až na to „ano“, nejsou úředně plnohodnotná rodina. A nemají stejná práva jako ti, co si úředně vyměnili prstýnky.

Takže nyní ti, co nepotřebují k tomu, aby spolu žili a vychovávali své děti úřední stvrzení sňatku, které považují z mnoha důvodů za nepodstatné a které už vůbec neřeší úspěšnost a správnost výchovy dětí, by snad měli mít menší práva, než ty sezdané stejnopohlavní páry.

Zastávám názor, debilní, že se stávající legislativní úpravou společného života těch 4% párů si vystačíme ještě desítky roků. V současné době je mnohem víc problémů, které je zapotřebí řešit. Třeba jak budeme svítit v budoucnu, co budeme dýchat a jak naše děti zaplatí naše dluhy, když se nepodaří je splatit - nám.