Pane Kamme, se vším, co jste napsal souhlasím, s jedinou výjimkou. Jedinou, ale hodně, hodně a ještě jednou hodně podstatnou.
Píšete, že těch šest milionů stálo za to, aby lidé prozřeli.
Já mám jiný názor. Za to, aby lidé prozřeli, by stálo nikoli těch šest milionů, nýbrž i šest set miliard. Nicméně to jwe pouze v podmiňovacím způsobu s tím slovem "by". Já se vsadím, že oni neprozřeli. Pochopili sice, že tohle se nevydařilo, avšak stále to berou tak, že zkrachovala tato jedna konkrétní věc.
Nikdy nepochopí, že to nezrkrachovala tato věc jako taková, nýbrž že nesmylný je už samotný princip, že někdo někdy někde přijde do politiky a udělá v ní morálku a pořádek a že to celé bude dělat zcela nezištně a že navíc (a to je ten největší nesmysl) kolem sebe vytvoří pracovní skupinu desítek a stovek lidí, kteří to též budou dělat zcela nezištně a navíc se ani nezkazí poté, co se do těch funkcí dostanou.
Naivní lídé, kteří tleskali Minářovi, pochopí, že s panem Minářem se to nepovedlo, ale zanedlouho zase sednou na lep měkomu, kdo bude slibovat úplně stejné nesmysly.
Jako dodnes existují lidé, kteří se snaží zkonstruovat perpetuum mobile. Někdy dostanou nějaký nápad a už si myslí, že na to přišli. Potom je některý vědec poučí, že zapomněli na to nebo na ono, třeba na to, že tlak kapaliny roste s hloubkou. A oni si z toho vezmou ponaučení, že tento jeden konkrétní nápad tedy nevyšel. Ale to ponaučení opravdu vztáhnou jen na tento jeden konkrétní projekt. Ale že samotná myšlenka na perpetuum mobile je nesmysl, to nepochopí nikdy.
A ti, kteřéí tleskali MInářovi a vkládali do něj neděje, nepochopí to, že čistá politika je stejný nesmysl jako perpetuum mobile. Krach jednoho pokusu přiznají, ale nesmysl celé myšlenky nikoli.
