Domácí úkol

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nachystal jsem si kafe a pustil si telku s tím, že budu poslouchat pořad TT, která si pozvala na debatu současného guru ODS, aby až s jeho pomocí umlátí argumenty jeho názorového protivníka, si pozvala minulého guru ODS, takto i minulého prezidenta. Nadto jsem se těšil, že se podívám i na páně Moravcovu arénu, která slibovala v obvyklém složení dva na jednoho lítý názorový boj.

Jenže to by nesměla přijít vnučka s ošidným domácím úkolem, který zněl: Jak to bylo dědo, když jsi byl tak starý jako já. Samozřejmě, že vnučka (její nelehký úkol) měla přednost. Samozřejmě, že jsem jí nechtěl povídat o nějaké politické atmosféře té doby, tak jsem se soustředil jenom na to, co mohla pochopit. Řekl jsem jí, že když jsem byl v jejím věku, tak se neprodávalo mléko ve sklenicích nebo v nějakém tetrapaku (věděla co je to tetrapak), ale že se pro mléko chodilo do mlékárny s bandaskou. Přestože pochopila, že mlékárna byl nějaký obchod s mlékem, co je to bandaska nevěděla a musel jsem ji pracně hledat ve špajzu, abych jí ukázal, jak taková bandaska vypadala. Taky jsem jí řekl, že tramvaje neměly dveře a kdo to uměl - naskakoval a vyskakoval za jízdy. A že si pamatuji ve vlaku dřevěné lavice, stahovací okénka a prodavače párků na každé železniční zastávce. To se jí líbilo, párky miluje. Řekl jsem jí, že v těch vagonech nebyl záchod, tak se mě zeptala, jak jsme to dělali, když se nám chtělo. Opravdu jsem nevěděl, jak jsme to dělali - asi jsme nikam daleko vlakem nejezdili. Divila se, že nebyla televize ani telefon.  Že jsme se bavili jinak. Nevěřila, že jsme hráli na ulici bez aut fotbal (okýnka), holky že hrály nějakou, jí neznámou školku s míčem s švihadlem a že taťkové nám každou zimu vyrobili kluziště. A že k vánocům se dostávaly jenom měkkýše, jedna dvě knížky a jedna dvě hračky. My jsme měli strejdu myslivce, tak o vánocích mimo kapra jsme měli ještě zajíce na smetaně a pečeného bažanta. Zajíce ani bažanta by prý nejedla a místo kapra že nyní jí kuřízek.

Odešla a já si pustil besedu s Moravcem, zrovna tam primátoři Prahy, Brna a Ostravy povídali, jak jsou oni dobří (pro město nepostradatelní). Když primátor Ostravy tvrdil, že kapacitní očkovací centrum pro Ostravu bude na Červené louce, tak jsem to vypnul a šel se naobědvat. Na prázdný žaludek to bylo moc silné kafe. A silné kafe na prázdný žaludek je dost hodně nezdravý počin.

Měl jsem v úmyslu se podívat ze záznamu na TT i na OVM. Šel jsem se raději projít. Myslím si, že pro duševní zdraví jsem udělal víc, než bych udělal sledováním těchto nedělních pořadů.

Debilně jsem dospěl jsem k názoru, že jsem o nic nepřišel.