Dolovací problémy

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Předem říkám, že jsem tu dohodu mezi námi a Polskem nečetl, ale že mám své pochybnosti o tom, co bude potom.

Jistě, uhádali jsme nějaké peníze, asi dost peněz. Určitě budou stačit na to, aby se do dotčených ohrožených obcí voda přivedla. Jako náhrada vody, která se zcela zákonitě stahuje do míst nejníže položených, tedy dolů do dolu.

Nejsem ekolog, jenom se snažím logicky uvažovat. Dobrá, tak budou mít dostatek vody přivedené z nějakého vzdálenějšího zdroje. Potíž je v tom, že občané žijící v této oblasti vodu nepotřebují jenom na to, aby měli co pít a v čem se koupat. Budou si také zalévat zahrádky, možná že i napustí nějaký ten bazén. Pokles spodní vody tedy nebude zas až tak hrozný a nějakou tu ředkvičku si vypěstují, když bude dostatek té vody přivedené odněkud.

Jenže.

Pokles a to znatelný pokles spodní vody zasáhne i široké okolí. Některé stromy mají sice kořeny schopné růst do velké hloubky, v tomto případě to asi nebude stačit. Dojde k devastaci porostu širokého okolí s neblahými důsledky pro celou rostlinnou i živočišnou říši. Navíc nelze očekávat, že dejme tomu za třicet let, až se dolování ukončí se něco změní. Přestane se těžit - a co bude dál. Asi se ta obrovská díra nezasype, nebude čím. Elegantní řešení je takový důl zatopit a okolí nějakým způsobem revitalizovat. Jenže zatopení takového dolu potrvá desítky let, mnoho let po dokončení těžby. Samozřejmě, že zatopením dolu by se odstranil pokles spodní vody v dotčených obcí.

Odhadem, zatopení dolu by trvalo nejméně dalších padesát let. Připočteme-li k tomu ještě takových třicet let dolování, tak za nějakých osmdesát let by se dal čekat návrat do normálního stavu.

Debilně si myslím, že za 80 let očekávaných problémů v dané oblasti jsme inkasovali krutě málo peněz.