Čtvrteční demonstrace Milionu chvilek

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

A samozřejmě, že bych mohl poukázat na minulé demonstrace, že tam bylo víc lidí, víc výkřiků z davu, víc po domácnostech vyrobených transparentů.

Tentokrát ale méně dohlížejících polišů a sanitek pro omdlévající účastníky (také méně stánku s buřty a méně kadibudek). Všeho míň, dokonce i míň slámy, která se mlátila v pečlivě připravených proslovech. Pochvala řečníků za to, že jim bylo dobře rozumět a že si nikdo nešlapal na jazyk. A že bylo dobře slyšet i na konci náměstí, kde ovšem už nikdo z demonstrantů nebyl. Všichni se pohodlně vešli do horní části náměstí.

Opakování, že je vyřazen ze hry ROSATOM, je pravdivý fakt, ale pro ty, co tam na ten Koňský trh přišli, nebyl žádným novým tvrzením, natož překvapivým objevem. Přímý přenos z tohoto setkání protrenýrkových, protihradních a protibabišovských příznivců měl tím pádem jeden velký přínos, když ukázal disciplinované demonstranty v roušce a dodržující patřičný vzájemný odstup. Ten se konečně dodržoval docela snadno, protože do tvrzení, že tam na demonstraci byla hlava na hlavě… bylo na míle daleko.

Neznamená to, že v televizních novinách, na veřejnoprávní ČT spřízněné s demonstranty, se nenavýší počet účastníků nejméně o deset tisíc… v rámci „objektivního“ zpravodajství.

A samozřejmě o tom ještě uslyšíme ve zpravodajství i v pátek a v sobotu, aby v neděli v poledne nám to bylo ještě připomenuto.

Debilně uvažuji o tom, že by ta reportáž mohla být zařazena i do pořadu „Černé ovce“.