Čau Česko. Písničkář Tomáš Klus před volbami vydá politickou desku

Písnička „Pánubohu do oken“ se mi líbila nejen po muzikální stránce, ale i textem. S výrokem „…za co, Bože, za co, trestáš tento lid?“ jsem souhlasil.

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

To jsem ještě jezdil s dětmi na tábory. Na tábory, kde pro dítka těsně před pubertou se pořádala tu a tam „dýza“. A divil jsem se, že děti mají oblíbené písničky jako je třeba „Já jsem gay“ nebo „Pánubohu do oken“. Inu, řekl jsem si, jiná to generace, my brnkali na kytaru, že někde šumí Niagára. Hezky u ohně a nikomu nevadilo, že se občas spletla nota. To se při pouštění „nosičů“ stát nemůže.

Nemohu ovšem nezdůraznit, že „Pánubohu do oken“ se mi líbila nejen po muzikální stránce, ale i textem. S výrokem „…za co, Bože, za co, trestáš tento lid?“ jsem souhlasil.

Nyní je o deset let víc od vzniku té písničky a Tomáš Klus vydá ne jednu písničku, ale rovnou celou desku. Tomáše Kluse mohu, a tak se těším, jak nastaví znovu zrcadlo, umělecké zrcadlo, naší současnosti, našeho žití. Vím, že Babiš mu leží v žaludku (nejen Klusovi, mnohým. Stačí si pustit přenos ze Žvanírny). Já jenom pevně doufám, že nezůstane jenom u toho, že v každé písničce se dozvím jak moc a jak hluboko tam leží.

Na to písničky opravdu nepotřebujeme. Program Antibabiš je zaklínadlo těchto dnů a obecně silné politické směřování.

Já bych chtěl slyšet něco jiného, než „s tímhle ne, takhle ne“.  Já bych chtěl slyšet, s kým, proč a jak.

A to hlavně od našich politiků, kteří v koaličních tornách nosí své maršálské hole.

Mám takový strach, že zůstane jenom u toho „s tímhle ne, takhle ne…“

Debilně se potom vrátím k písničce Pánubohu do oken….