Boj o poplatky není bojem o peníze občanů, ale bojem jako takovým mezi opozicí a koalicí.

Předem je nutno říct, že získané peníze ze zvýšených poplatků za televizi a rozhlas nezlepší finanční situaci státu, a dokonce ani finanční situaci těchto dvou mediálních gigantů. Diváci a posluchači za své zvýšené poplatky neobdrží zlepšení programu, zvýšení objektivnosti, ani víc sportovních či jiných přímých přenosů. Objektivně řečeno, je na tom rozhlasové vysílání lépe než televizní, jeho programové vysílání se více blíží předpokládané optimální programové skladbě.

Česká televize rezignovala téměř úplně na vlastní tvorbu (počet vytvořených vlastních programů vztažených k počtu pracovníků neustále klesá). Místo toho zaplavila své vysílání převzatými programy a formáty, převážně bohužel z oblasti kriminálního, detektivního žánru. Atraktivní sportovní přenosy jsou realizovány jinými subjekty. Není schopna vyprodukovat žádané zábavní programy, místo toho donekonečna reprízuje dříve natočené pořady. Nesmyslně podporuje vznik filmů, o kterých se předem ví, že divácký ohlas bude zanedbatelný.

Zvýšení televizních a rozhlasových prostředků se stalo předvolebním bojem mezi koalicí a opozicí. Koalice poukazuje na to, že se dlouho nezvyšovaly poplatky a že naše ekonomika prošla inflačním vývojem, a že je zapotřebí poplatky zvýšit. Opozice tvrdí právem to, že sdělovací prostředky neplní dost dobře své poslání, poukazuje na nevyváženost vysílání a na neprůhledné hospodaření. Zákon sám o zvýšení poplatků je nesmyslný v tom, že firmy mají platit poplatky dle počtu svých zaměstnanců.

Je jisté, že zvýšení poplatků koalice prosadí, ne proto, že musí, ale proto, že MŮŽE. Kdyby byla chytrá a měla dostatek odvahy, tak vládní čtyřkolka svolá tiskovku a řekne: „Tak dobrá, necháme to na příští vládu, budeme se věnovat v době do voleb důležitějším věcem“. Jenže to není reálné, koalice má pocit, že by tím prohrála důležitou bitvu. Otázka je, zda ji neprohraje tak jako tak.