Zdá se Vám tento titulek přitažený za vlasy? Možná ne tak docela. Představte si, že stavíte dům a nevíte přesně jak bude vypadat. Víte, ale že okny utíká teplo, tak je hned zakoupíte. Je to hloupost? Ano je. Ale je to to samé, jako když není veřejnosti známa celá reforma zdravotnictví, ale jsou zavedeny poplatky. Ty se někomu líbí, někomu ne, někomu se líbit přestaly. Někomu se nelíbí výše a někomu způsob výběru.
Že jsou okna stejně jako poplatky třeba, o tom není sporu a stejně jako okna musí ladit s domem, tak poplatky musí být v souladu s reformou. A jaká reforma se vlastně chystá? To můžeme tušit z jednotlivých kroků vlády. Jaké má možnosti? V zásadě jsou dva extrémy. Americký, kde si nikdo nic pojišťovat nemusí (a pak musí platit hotově) a socialistický, kde všichni mají všechno (jako) zadarmo. Náš systém bude v rámci evropského prostředí mezi těmito mantinely. Že naše zdravotnictví potřebuje reformu jak sůl je prostě fakt. Nicméně kvalita našeho zdravotnictví není zase tak špatná, jak se o něm někdy píše a místo revoluce potřebuje spíše evoluci. I procento HDP, které jde prostřednictvím povinného pojištění do zdravotnictví oficiálně není neúměrně malé a připočteme-li sumu neidentifikovatelných poplatků (za vzetí do evidence, za nedefinovatelný nadstandard, některé poplatky, či spíše „pozornosti“ za operace atd.), které jdou do zdravotnictví, zjistíme, že našich peněz tam není tak strašně málo.
A co nám tedy chystá vláda. Privatizace nemocnic a přeměna fakultních nemocnic na univerzitní nemocnice je určitě krok správným směrem. Základní pojišťění a připojištění je rovněž cosi, co je určitě v pořádku, kde je tedy problém?
Nejdříve vysvětlení co je vlastně to základní pojištění. Ve zkratce je to pojištění, které kryje veškeré lékařské ošetření a zákroky bez jakýchkoli nadstandardů, tzn. levný, ale vyhovující zdravotnický materiál a léky. Půjde např. o levnější variantu endoprotézy či nejlevnější generické léky. Žádné nadstandardní pokoje, delší čekací doby na neurgentní operace. Součástí nebudou asi i některé moderní u nás málo rozšířené a drahé postupy. Vše navíc co si pacient přeje si musí připlatit buď hotově nebo formou připojištění.
Toto základní pojištění by asi mohlo být dokonce levnější než to, co platíme my všichni dnes (5-10%).A pak tu budeme mít připojištění. Komerční pojišťovny pak budou jistě nabízet škálu pojistných smluv s různými pojistnými plány. Některé nabídnou jen lepší léky, jiné budou přesně definovat nasmlouvaná špičková zdravotnická zařízení, v nabídce pochopitelně nebudou chybět nadstandardní pokoje, speciální nabídky atd. Objeví se i plná úhrada či částečná úhrada poplatků za návštěvu u lékaře? Teprve až toto vše bude v hrubých rysech známo veřejnosti, mělo by přijít rozhodnutí o poplatcích (a mohly by být i vyšší!!).
A znovu tedy, kde je problém?
Problém a zcela zásadní je v transformaci pojišťoven. Tvrdím, že nejméně rizikové je jít cestou jediné pojišťovny pro základní povinné pojištění vytvořené jako neziskové společnosti na základech dnešní VZP. Tato pojišťovna by měla povinnost uzavřít smlouvu s každým zdravotnickým zařízením v případě splnění státem stanovených podmínek . Jedinou pojišťovnou pro základní pojištění by byla zajištěna plošná dostupnost základní péče. Komerční pojišťovny by pak nabízely diferencovaně vše ostatní dle rozsahu pojistných smluv uzavřených s námi pojištěnci V případě pobytu v nadstandardním zdravotnickém zařízení, by pak toto zařízení dostalo základní úhradu od veřejné pojišťovny a ta druhá část by byla placena přímo pacientem nebo komerční pojišťovnou (ev. kombinace).
Pro mě představuje největší problém a obrovské riziko snaha vlády o privatizaci pojišťoven. Pak by jednotlivé pojišťovny zahrnovaly svými pojistnými plány jak základní tak nadstandardní péči. Jak pak oddělit hospodaření pojišťoven s tou povinnou základní částí od té druhé ryze komerční? Podle čeho budou pojišťovny uzavírat smlouvy? Není těžké najít odpověď.
Chaos s uzavíráním smluv s jednotlivými zařízeními může vyvolat situace, že nejbližší ortoped či jiný ambulantní specialista či praktický lékař (pro případ dovolené či nemoci) mající smlouvu s konkrétní pojišťovnou, bude na druhém konci města či na venkově v úplně jiném městě. Pacienti v moci pojišťoven se pak kvůli banalitě budou trmácet do zařízení, které má s pojišťovnou smlouvu.
Už slyším námitku, že nespokojenost se službami může nás pacienty přimět ke změně pojišťovny. Kolik lidí to udělá v přirozené obavě, aby to jinde nebylo ještě horší. Paradoxně právě v systému jedné pojišťovny pro základní veřejné pojištění se trh vyprofiluje mnohem lépe. (a může potom umožnit a odstartovat další část privatizace). Když mám své jisté, dostupné všude (myšleno to základní pojištění) mohu si s klidným srdcem změnit svoje připojištění případně se rozhodnout nepřipojišťovat a platit hotově. Pak se i pojišťovny budou chovat korektně. A bude-li pacient spokojen, pak v další etapě, bude-li privatizována i ta veřejná základní část, nebude mít důvod ke změně
Bohužel vláda zřejmě chystá variantu soukromých pojišťoven ihned. A je tu ještě jedno obrovské riziko. Tím rizikem je fakt, že privatizované nemocnice se dostanou do rukou soukromých pojišťoven. Pak se jako pacienti můžeme dostat do soukolí, kde funguje heslo „kvalita se snadno nahradí nejnižší cenou“.
A to už je úplně jiný příběh. Zdravotnictví je nepochybně byznys (a mimochodem v dnešní VZP je jistě pěkný majetek), přesto si troufám tvrdit, že je tento byznys nutno svázat do určitých mezí, je-li část plateb povinná (veřejná základní část). Snažme se tyto dvě části v první fázi všemi silami oddělit. A ona cesta jedné neziskové organizace pro základní pojištění je možná to správné řešení...
Nedopusťme provedení nevratných změn. A uvědomme si, že všichni chceme být spokojení pacienti. A že každý z nás se dříve či později stane pacientem ,je prostě nezvratný fakt.
