Když "koktáte" on-line....

Jsem  „psací“ typ. Díky psaní dostávám prostor pro promyšlené opravy, ale co když nemohu svůj názor vyjádřit písmem? Nevadí, zkrátka si zakoktám....

V dětství mě učili, že ten kdo nic nedělá, nic nezkazí....ale je přípustné kazit věci v dospělosti? Já tvrdím, že ano. Jsem člověk, ne stroj....

Dnes večer jsem si užila on-line vysílání v českém rozhlase. I když cítím, že to není přímo má parketa, nestydím se. Troufalost? Já tvrdím, že odvaha.

Proč máme mít pocit, že pokud nejsme dokonalí, tak nemáme právo na vyjádření? Proč máme mít pocit nedokonalosti, protože právě nejsme profesionální řečník nebo „profi“ kouč?

Nedávno jsem dostala nabídku profese mluvčího. Nezaujalo mě to. Proč? Nechci papouškovat slova, která jsou vhodná a právě se hodí....chci být svá. Špatně? Možná jen“ NEPROFESIONÁLNĚ SPOLEČENSKÉ“.

Zvykli jsme si, že vystupovat na veřejnosti, rovná se vystupovat profesionálně – bez chybiček! Ale jsme to my? Je to naše přirozenost? Nebo jen maska, která vyhovuje společnosti? Maska, která je hodna statusu „společensky vhodný“.

Šla jsem s kůží na trh....

Se svou kolegyní jsme vymyslely HenParty – talk show pro ženy o ženách. Náš první host - "profi“ kouč(ka), totálně vyhořela....ovšem kritika padla na mou hlavu. Proč? Možná proto, že jsem byla přirozená. Byla jsem přirozená i přesto, že jsem nebyla dokonalá....možná jsem se někde „zakoktala“, ale byla jsem to já....nenaučená, nepoučená, nevyškolená!!!

Proč vůbec mám potřebu vyjádřit se?

Štve mě to!!!

Dnes už nevíme co platí a co je pouhou přetvářkou!

 Debaty pevně připravené a přitom on-line vysílané?

Kurzy "profi“  koučů pečlivě naučené?

Tohle  je realita!? Realita, která nás vede životem?

Já si to prožila, lépe řečeno „užila“. Ještě není vše zvráceno. Ještě není vše ztraceno! Pokud budeme ještě my, my odvážní „koktálkové“, tak věřte, že veškeré vyřčené myšlenky jsou pravdivé.

A že nejsme profesionální?

Co na to řící? 

Já říkám.

Díky za to!!!