První ze série článků, které se zabývají životem v Palestině, respektive v její části které říkáme Západní břeh. Začínáme z lehka spíše teoretickou záležitostí - organizací týdne.
Palestina by mohla být teoreticky rájem volna. Křesťané mají svůj svátek v neděli, židé v sobotu a muslimové v pátek. Víkend by tedy mohl být celé tři dny. Tak to ovšem není. Alespoň ne na Západním břehu. Ve dnech volna tu panuje mírný zmatek, tak jako téměř ve všem. Neooddiskutovatelným volným dnem téměř pro všechny je pátek. I velká část obchodníků má zavřeno – alespoň dopoledne. Odpoledne se část palestinců vrací do svých obchůdků (většinou zábavního a stravovacího charakteru, ale najdete otevřené i některé obchody s mobilními telefony, oblečením...) a očekávají večerní zákazníky, kteří den volna využijí na výlet s rodinou. To platí především pro soukromý sektor. Státní zaměstnanci a školy mají volno celý den a poměrně novou záležitostí je pro tuto skupinu i volno sobotní.
Jaum al ahad je prvním dnem v týdnu (v překladu "první den"). Tento den odpovídá naší neděli. Názvy dnů pokračují až do čtvrtka v tomtéž duchu, tedy pondělí je v překladu druhý den atd. Z tohoto schématu se vymyká až pátek a sobota. Pátek je v arabštině označen jako jaum al džumua – den kdy se koná sváteční modlitba s kázáním, následován jaum as sabt – den šábesu – židovského svátku.
