Černý kafe

Několik velmi na sebe navazujících "mini" povídek,ze kterých je nakonec jeden (rozhodně ne "mini")příběh. O lásce,cigaretách,černé kávě,sobotních ránech,babičce,sexu,růžové dece,o čaji a párcích,strachu....o životě???:)

ČERNÝ KAFE

Sedim na balkóně. S černým kafem a cigaretou. Asi bych měla přestat kouřit. Nechci umřít na rakovinu. Ale stejně umřu, tak co, že? Ale strašně mi to leze do peněz. Proč nad tím vůbec přemýšlím. Kouřím už čtyři roky a za ty čtyři roky mě to ještě ani jednou nenapadlo ,až teď. Nechápu proč. Ale je mi to vlastně úplně jedno.Je půlka ledna a já tady stojím jenom v noční košili a saténově černým županu, sem nenamalovaná, mám rozcuchaný vlasy, kruhy pod očima, v omrzlých prstech cigaretu bez filtru a na parapetu kafe,který mě sice nechutná,ale spolehlivě mě probudí, takže ho prostě vypiju. I když teď už bude asi pěkně studený. No jo. Přemýšlím tady o blbostech,místo abych si vypila svůj budíček.Kašlu na to. Je mi zima. Jdu dovnitř. Udělat si nový kafe.To kafe už sem nestihla. To zmrzlý sem prostě vylila z balkonu na ulici.A ten hrnek sem zapomněla na balkóně.Snad mi tam do večera nezmrzne. Protože to je můj jedinej "kafe hrnek". mám jinak samý skleničky.Hrnky totiž nesnášim.Víno v nich vypadá fakt divně.A všechno ostatní,jako pivo nebo minerálku, piju prostě z láhve. Ale kafe ve skleničce je blbý.Zkoušela jsem to,ale ty sklinky nemaj ouška,takže nebylo za co to držet, když to bylo ještě horký.A studený kafe fakt nemusim.Teda takhle:já ho nemusim ani teplý,na tož pak studený. To už si rovnou můžu koupit v cukrárně kávovou zmrzlinu, ze které jsem se jako malá pozvracela. No, takže sem si nakonec koupila hrnek. Je na něm vánoční stromeček a nápis "Veselé vánoce a šťastný nový rok",poněvadž jsem ho koupila na vánočních trzích.Nesnáším vánoce,nesnáším kafe a nesnáším hrnky. Takže to spolu tak nějak ladí. Taky nesnáším rána. Protože ráno,rovná se hrnek kterej mi připomíná Vánoce a kafe, který mi připomíná teplou kávovou zmrzlinu.Jediný co mám ráno ráda, je ta cigareta. Ale tu mám popravdě ráda pořád.Ne jenom ránoJe večer. Půl osmé. Přišla jsem domů. Hledám pivo-není.Hledám víno-není. Minerálka-není. Kafe-samozřejmě je. Jdu pro hrnek. Na balkon. Hrnek zmrzl. A přimrzl. Na parapet. Je na něm jinovatka,nebo sníh,nebo kdoví co to vlastně je. Vypadá teď ještě víc vánočně než předtím. Je mi z něho blbě. Asi tak jako z kávové zmrzliny.Musím si zapálit.Už nikdy si neudělám kafe. Prostě N-I-K-D-Y. Raději zaspím.Stojím na balkóně. Už je úplná tma. Prostě noc. A je zima. Sněží. A já tady sem jenom v noční košili.Bez županu.V omrzlé ruce mám cigaretu , a vedle mě je přimrzlej vánoční hrnek. Asi za chvilku dopadnu jako on.Balim to. Jdu spát. Už nikdy si nedám černý kafe.NIKDY.  Je ráno.Sedim na balkóně. S černým kafem a cigaretou. Asi bych měla přestat kouřit........ 

KONEC

VÍKEND A PÁRKY

Je to tady. Další ráno. Ale ne obyčejný ráno. Je víkend. Chápete? V-Í-K-E-N-D!!! Celej týden na něj čekáte , a když přijde, tak vlastně vůbec nevíte co máte dělat. Těšíte se na to, že se vyspíte a nakonec vstáváte v šest ráno, protože se vám chce čůrat a potom už neusnete. Ani to kafe pít nemusim a jsem úplně totálně probuzená. Víkend mám ráda. Ale jenom do té doby než začne. Jako malá jsem totiž měla ze soboty a neděle trauma. Mamka s taťkou se chtěli vyspat. Na tom samozřejmě není nic traumatického. Jenže: jak jsem byla zvyklá vstávat do školky kolem sedmé hodiny ranní , tak sem se takhle brzo budila prostě i o víkendu. A naši mi zakázali vylézt z postele dřív, než o půl desáté. No bylo to fakt strašný. Vždycky jsem měla strašnej hlad, chtělo se mi na záchod a nudila jsem se. Teda teď už vím, že na ten záchod jsem jít mohla, ale já se strašně bála,abych je nevzbudila.No a to vstávání brzo ráno ,mi zůstalo až do teď. Teda jenom o víkendu. A vždycky když se probudím, mám takovej divnej pocit. Jako by mě mamka sledovala. Takže vždycky sedím na posteli, zachumlaná do své růžové dečky ,kterou mám od třetí třídy a čekám, dokud není na hodinkách půl desáté. Potom se pomalu odšourám do kuchyně. Ale moc dlouho tam většinou nevydržim, poněvadž na stole je většinou večeře z předchozího večera ,takže vlastně z pátku a já pravidelně každej pátek večeřim párky s hořčicí , no a ráno je ta hořčice uplně zaschlá a párky okoralý, takže se mi z toho udělá špatně od žaludku a musim jít na balkón. Zapálit si samozřejmě. Jinak ty párky, to je taky můj zvyk z dětství. V pátek k nám totiž pravidelně chodila na večeře babička Jindřiška a ta milovala párky, protože její tatínek dělal v masně a byli strašně chudí a on tam vždycky v pátek ukradl párky co zbyli a měli je pak na večeři. A babička si na to tak zvykla, že je musela mít každý pátek. Ale bohužel, se bála je vařit, protože její sousedce jednou ty párky praskly,a jak je chtěla vyndat z té vařící vody,tak na sebe ten hrnec převrhla a opařila se. A takod té doby, chodila babička na párky k nám. A já sem si na ně taky zvykla, takže si je dělám do teď. Ale vlastně mi ani moc nechutnaj. Takže s ním jenom jeden a trošku té hořčice a jdu spát a ráno je mi z toho pak zle.Je večer. Ale ne obyčejnej večer. Sobotní večer. Měla bych uklidit ty párky. A navečeřet se.Strašně to smrdí. Musim si dát na nos skřipeček do vlasů. Asi si najdu nějákou ženskou na umývání nádobí. Večeře se odkládá až na ráno. Je mi zle z těch párků. Jdu spát.Je to tady. Další ráno. Nedělní ráno. Je půl šesté. Chce se mi čůrat. Už neusnu. Sedím na posteli, zachumlaná do své růžové dečky, kterou mám od třetí třídy a čekám, až bude půl desáté.Měla bych uklidit ty párky. 

 KONEC

KRYŠTOF A PIVO

Nevim, čim začít. Jestli pivem , nebo Kryštofem. Nejlepší by bylo povídat o obojím naráz, páč to spolu dost úzce souvisí. Kryštof byl můj první ,abych tak řekla d-o-p-r-a-v-d-i-c-k-e-j kluk. Teda jako myslim tim kluk uplně se všim všudy. Se všim všudy,to jako že sme spolu měli i sex. Hm, sex.To je stejně zvláštní slovo.Sem se ho jako malá bála. Ne sexu,ale toho slova. Protože ve škole to slovo dycky všichni jenom šeptali a ještě navíc s takovým respektem ,takže sem si myslela že je to určitě něco děsně nebezpečnýho. No vono se pak taky ukázalo že to někdy fakt nebezpečný je. Třeba když sme měli s Ondřejem sex na parkovišti před kostelem,teda před kostelem kterýho sme si samozřejmě vůbec nevšimly a kolem nás procházeli lidi z pohřbu , kterých sme si taky samozřejmě nevšimly, no a já pak začala vykřikovat něco jako "ach,ach já asi umřu..."Tak to potom....no ale to je vlastně jedno. To nemám s pivem nic společnýho. A s Kryštofem už vůbec ne.Pivo sem začala pít s Kryštofem. Na naše první rande , mě pozval do zakouřené hospody a jeho první věta byla "Tak co puso.Dáme si pivko,ne?" Pomalu jsem ani nevěděla co že to to pivo je, ale chtěla jsem na něj udělat dojem a tak sem mu odpověděla "Jasně puso." No a to pivo mi docela zachutnalo.S Kryštofem Jsem chodila půl roku.A Kryštof pil pivo každej den. A každej den několikrát ,se taky opakovala ta věta "Tak co puso. Dáme si pivko,ne?" A na to následovala moje odpověď"Jasně puso.S Kryštofem jsme byli pořád u něho doma. Byla to taková malá garsonka ,uprostřed byla velká postel s proužkovaným povlečením a v ledničce bylo vždycky jenom pivo a sardinky. Neměli jsme tam ani stůl ani židle. Seděli jsme na posteli a na přepravce od piva jsme měli ubrousky. Vlastně to tam bylo docela hnusný.Ale byla jsem zamilovaná a tak jsem to neviděla.Nebýt mých pátečních párkových večeří a sobotních rán,kdy jsem odmítala vylézt z postele a následně uklidit zbytek párků a hořčice ,ze které Kryštof jako malej pozvracel ,bych s ním asi byla do teď.Ale stejně mi ten vztah hodně dal. Například mám v ledničce každej den pivo a sardinky.Nevím čím skončit.Jestli pivem,nebo Kryštofem.Tenkrát jsem skončila s Kryštofem.Možná, že jsem měla skončit s obojím.  

 KONEC

MICHAL A VÍNO

S Michalem jsem začala chodit měsíc po tom,co jsem se rozešla s Kryštofem.Spali jsme spolu jenom dvakrát. Michal chtěl být kněz. Nepil pivo. Pil jenom víno.Červený. S Michalem jsem se potkala v kostele. V neděli ráno.Probudila jsem se , vyhodila párky, a otevřela jsem si pivo. A brečela jsem. Bylo mi smutno po Kryštofovi.Došlo mi kafe. A po neděli ,následuje pondělí. A v pondělí já kafe potřebuju. Tak sem si oblíkla mini sukni, na které byl flek od sardinek, bílý tílko,který mi bylo malý přes prsa,do vlasů jsem si dala růžovou gumičku se srdíčkem,kterou jsem dostala od babičky Jindřišky,když mi bylo devět , vyčistila jsem si zuby a takhle přenádherně upravená jsem vyrazila pro kafe. Celou cestu jsem brečela. A pak nevím proč,jsem zahla do prava i když potraviny,kde si kupuja kafe, páč ho tam maj nejlevnější jsou v levo, a vešla do kostela. Tak jsem si klekla a začala hystericky brečet.A přitom jsem si v duchu říkal "Pane Bože já chci chlapa" A najednou tam byl.Stál nademnou.Koukala jsem se mu na boty. Byly divný.Smrděly. Asi šlápl do psího hovna,nebo co.Chtěla jsem se ho na to zeptat.Ale za ty dva měsíce ,co jsme spolu chodily,jsem to nestihla.No,tak tam stál nademnou a já upřeně hleděla na jeho hovno-botky jak jsem si je pojmenovala.A pak mi podal kapesník. Bílej. S medvídkem Pů a oslíčkem Ijáčkem. Musela jsem se začít smát.Další den večer,jsme měli první rande. Pozval mě na luxusní večeři na lodi. A jeho první věta byla."Dobrý večer,nedáme si víno?" No,víno jsem nikdy v životě nepila ,vlastně jsem ani pomalu nevěděla,co že to to víno je ,ale chtěla jsem na něj zapůsobit a tak jsem odpověděla "Ano dáme si víno." No a to víno mi docela zachutnalo.Otázka:"nedáme si víno"a moje odpověď "ano,dáme si víno" se opakovala každý druhý večer po dobu těch dvou měsíců co jsme spolu chodily.Bydleli jsme v jeho jednopokojovém bytě s velkou knihovnou ,která byla plná náboženské literatury.A na každé stěně vysel kříž. Dokonce i v koupelně nad umyvadlem měl místo zrcadla obrázek pany Marie.Každý druhý večer,jsem pili červené víno,a každé ráno jsme chodily do kostela.Nebýt mého pití černé kávy a piva ,bych s Michalem možná žila do dnes.Ale Michal nesnášel kafe a pivo. A já zase nesnášela celibát a Marii v koupelně.A tak jsme se rozešli.Ale vztah s Michalem mi toho taky hodně dal.Například každý druhý večer piju červené víno.A taky si teď,když provádím nějáké hodně ošklivé a hříšné věci,říkám místo "Pánbíček Tě potrestá""Michálek Tě potrestá"Nedávno jsem Michala potkala.Nepije pivo,jenom víno.Červené. Pohlavní styk měl jenom dvakrát v životě. -Semnou. Michal se stal knězem.  

KONEC

ONDŘEJ A CIGARETY

S Ondřejem jsem se seznámila v ten den,co jsem se rozešla s Michalem.S Michalem jsem se totiž rozešla na té stejné lodi, na které jsme měli první rande.Michal se šel opít vínem do podpalubí a já stála sama na zádi.Chtělo se mi brečet. A začala jsem si zpívat písničku z Titaniku.A přitom jsem si v duchu říkala "jestli nebudu mít žádnýho chlapa,tak se utopím"A najednou tam byl.Stál vedle mě vkhaki zelené košili a džínách a ke střízlivosti měl hodně daleko.Jeho první věta byla "Hele krásko, nedáme si spolu cigaretku?"Nikdy jsem cigaretu neměla. Vlastně jsem pomalu ani nevěděla,co že to ta cigareta je.Ale chtěla jsem na něj udělat dojem a tak jsem řekla "Jasně že si dáme."a ona mi ta cigareta docela chutnala.Věta "nedáme si cigaretku" a odpověď "jasně že si dáme" se opakovala každou hodinu po celý rok,co jsme spolu chodily.Bydleli jsme u mě. Ta loď totiž patřila Ondřejovi a jeho manželce.Na té lodi taky bydleli. Ale pohádali se , kvůli tomu že Ondřej moc kouří a ona se s ním chtěla rozvést a z lodi ho vyhodila.Ale to kouření nebyl jediný důvod.Ondřej pil pivo,víno,černý kafe ,měl rád párky s hořčicí k večeři a v sobotu vstával až o půl desáté.Jeho žena nesnášela pivo, víno, černý kafe, párky,hořčici a v sobotu ráno chodila do kostela.Ještě ten večer, se v podpalubí seznámila s MichalemS Ondřejem jsem měla sex každý večer.Ráno jsme spolu na balkoně,jen tak v županu,noční košili nebo pyžamu kouřily cigarety a pily černou kávu, večer pivo, každý druhý večer červené víno, v pátek jsme měli k večeři párky s hořčicí , v sobotu jsem vstávali až o půl desáté a v neděli jsme vyhazovali zbytek párků a chodily nakupovat kafe.Kdyby se k Ondřejovi nevrátila jeho manželka, žila bych s ním až do konce života.Jeho manželka se rozešla s Michalem proto,že byl kněz a odmítal s ní spát. Tak jako mě, jí vadil celibát a Marie v koupelně.A tak mi vzala Ondřeje.Ale něco mi ten vztah dal.Například každej den vykouřím dvacet cigaret.Ondřej odešel o Vánocích.Sedim na balkoně s černým kafem a cigaretou.S Ondřejem jsem tenkrát přestat nechtěla.Měla bych alespoň přestat kouřit.........
KONEC

ČERSTVÉ ŠŤÁVY

Takže. Rozhodla jsem se se sebou něco udělat. Rozhodla jsem se. Jo rozhodla. Teda já se rozhodla už před čtyřmi lety,ale teď jsem se rozhodla začít jednat.Hned co se semnou Ondra rozešel,jsem se totiž rozhodla,že ho dostanu zpátky. Ale do teď jsem vo tom jenom přemejšlela.Přemejšlet je taky důležitý. A ne že ne. Kdyby se bejvalo včera nestalo to,co se včera stalo,tak by to následující roky mýho nezdravýho života vypadalo stejně jako do teď. Kafe,cigarety,pivo,cigarety,víno,cigarety,párky,cigarety,cigarety,cigarety.....Ale tohle skončí.Protože se včera něco stalo.Jo to už jsem říkala. Byla neděle. Šla jsem si do potravin koupit kafe.A hádejte koho jsem tam potkala.No vono ani nemusíte hádat,páč je to úplně jasný. No jistě. Byl to Michal. Kněz Michal. Jo,jo přesně ten Michal,kterej měl nad umyvadlem panenku Marii.A hádejte co si kupoval. Kafe, pivo,cigarety a kondomy.No,vypadal uplně totálně jinak než dřív.Všimla jsem si ho jenom díky tomu,že mi na zem spadla desetikoruna.Tak sem se pro ni zohla.A najednou jsem ucítila známej pach.Trošku jsem zvedla oči...a...BYLY TAM! HOVNO-BOTKY!Zaskočila mi žvýkačka a já začala strašně kašlat.Nemohla jsem přestat a úplně mi začali slzet oči.A najednou mi někdo podává kapesník.Jo přesně jako tenkrát v kostele.Byl to Michalův bílej kapesník s medvídkem Pů a oslíčkem Ijáčkem.Začla jsem se strašně smát.Michal už nebyl knězem."To víš,lidi se mění. Ale Ty jak vidím,jsi pořád stejná."řekl ironicky,vyšel z obchodu a odjel na motorce.Jo byl to pro mě šok.A čekal mě další. Šinula jsem si to z obchodu domů a na rohu ulice jsem si všimla barevnýho stánku. Byl tam obrovskej nápis"čerstvé ovocné šťávy".Připadalo mi to strašně vtipný.No a hádejte,kdo v tom stánku prodával. Jo.Byl to on. Kryštof.Přesně ten Kryštof,co měl místo stolu,přepravku od piva.Tak jsme si chvilku povídali.Prý už pivo vůbec nepije,běhá,jí jen ovoce a zeleninu,založil si fitness studio,prodává tyhle ovocné šťávy a každé úterý chodí na klystýr.A ještě něco. Je gay."To víš,lidi se mění.Ale Ty,jak vidím jsi pořád stejná."A to teda ne!Já nechci být pořád stejná! Všichni se změnili!Zajímalo by mě,jestli i Ondra je jiný.Jestli místo párků večeří třeba zeleninový salát, v sobotu vstane v sedm ráno a jde do kostela,jestli místo kafe pije bylinkový čaj,místo cigaret chroupe mrkev,pivo vyměnil za každodenní posilovánímísto vína pije "čerstvé ovocné šťávy" a holí si nohy. Takže.Rozhodla jsem se se sebou něco udělat.Rozhodla jsem se. Jo rozhodla.
KONEC

U POPELNIC S BEZDOMOVCEM

U popelnic s bezdomovcem se asi budu scházet pravidelně. Jmenuje se Bedřich a je strašně fajn. Akorát nevím,kde bysme spolu asi tak bydleli. I když.Když jsem byla ochotná čumět při čištění zubů na Pannu Marii,určitě bych se zvládla koukat i na šlupky od banánů a prázdný láhve od mlíka,na který jsem mimochodem alergická.Ne na ty láhve.Na to mlíkoJak jsem řekla,chci se změnit.A tak jsem s tím začala.Jako první změnu,jsem se rozhodla vyhodit to bílý tričko,který je mi malý přes prsa,džínovou minisukni na které je flek od piva,(nebo od vína?nebo od hořčice?od párku?no já už ani nevim...)a taky růžovou gumičku se srdíčkem od babičky Jindřišky.A tak jsem teda šla.Šla jsem k popelnicím. A právě tam seděl Béďa.Seděl na staré kytičkované matraci jedl sardinky a pil pivo.Vzpomněla jsem si na Kryštofa. Rozbrečela jsem se.Asi dvě hodiny,jsem seděla s Béďou u popelnic a jedli jsme sardinky a pili pivo.U popelnic s bezdomovcem Bedřichem se už nikdy setkat nechci. To s tou sukní,tričkem a gumičkou jsem si přes noc rozmyslela,když se mi zdál sen,ve kterém mi babička Jindřiška řekla,že dárky se nevyhazují,i když to jsou třeba růžové gumičky se srdíčkem.Tak jsem se ráno vrátila k popelnicím.A Béďa mi řekl,že moje oblečení a gumičku,prodal za stovku v sekáči.Koupil si za ni pivo a sardinky.Ty sardinky jsem mu vzala.Byly dobrý.Asi se s Béďou u popelnic přeci jen budu scházet pravidelně.

KONEC

POHÁDKY A NORSKÝ FILMY

Dneska ráno na balkoně,jsem se rozhodla,že Ondrovi zavolám.A že mu prostě řeknu,že ho miluju a že jestli se ke mně nevrátí,tak že si podřežu žíly.Jo je to vydírání.Ale funguje to.Viděla jsem to v jednom Norským filmu o Norské ženě ,která měla Norskýho muže a spolu měli tři Norský děti.Jednu holčičku a dva chlapečky.Už nevím jak se jmenovali.Ale byli Norové.No pan Nor si našel milenku.Milenku Američanku.A paní Norka si podřezala žíly,panu Norovi to bylo líto a tak Američanku hezky rychle přenechal jejímu Britskýmu manželovi,vrátil se ke své Norce a žily šťastně až do smrti.Ach jo.To je jako v pohádce.Pohádky mám fakt ráda.Strašně moc.Ale měli by bejt zakázaný.Hlavně děti by se na ně neměli dívat.Protože potom si myslí,že všechno dobře dopadne,že láska vždycky zvítězí a stejně tak že dobro přemůže zlo.Ale tak to v životě vůbec není.Já jsem například pohádkám strašně moc věřila.A pak-šok-ledová sprcha.Život fakt není pohádka.Život je trapná tragi- komedie.Alespoň ten můj.Ale já sakra přeci nechci zámek a služebnictvo kopu zlata,prince na bílým,nebo hnědym(popřípadě i černým)koni.Já chci jenom lásku!!!Copak toho chci moc?Asi jo.Jednou jsem někde četla,že láska je kurva.A nechápala jsem to.Když se řeklo slovo láska,představovala jsem si srdíčka,kytičky,bílý holoubky,andělíčky a další podobný kýče.Jo láska je kýč.Ale kurva taky.Už to mám-láska je kýčovitá kurva.Úplně ji vidím-zmalovanou štětku u pouliční lampy.Má na sobě kýčovitý podvazečky kýčovitou rtěnku a kýčovitě blond vlasy.A láká tě k sobě.A Ty neodoláš.Chvilku si užíváš a je ti krásně a pak za to zaplatíš.A to hodně.Jasný dáš jí blbejch pět tisíc.Nebo třeba i míň.Ale skutečná cena je mnohem vyšší-nepřiměřená.Nepřiměřeně moc bolesti za nepřiměřeně málo hezkých chvilek.Jo je to tak.Pohádky nevedeme.Pohádky nejsou.Pohádky se nedějou.Nebo možná jen já mám tu smůlu,že nepatřím mezi ty šťastný pohádkový bytosti. Dneska večer na balkoně,jsem se rozhodla že Ondrovi nezavolám.Neřeknu mu,že ho miluju a nepodřežu si žíly.Asi si půjdu pustit ten Norskej film.
KONEC

S BABIČKOU V OBCHOĎÁKU

S babičkou v obchoďáku jsem byla jednou a naposledy. A to včera.S babičkou Hermínkou.Což je maminka od táty.Co se týče mého dětství,nemám na ni nejlepší vzpomínky.Jezdila k nám jen dvakrát ročně. O Vánocích a O Velikonocích. A pokaždé z toho stejného důvodu. Aby nám snědla všechny zásoby sladkostí.Jako malá jsem si to alespoň myslela.Říkala jsem jí babička křeček.A podle mě fakt křeček byla,protože si vždycky spoustu mamčina cukroví nakřečkovala do své síťované tašky a odvezla si ho pryč. Prý aby sousedky ochutnaly.Ale já si myslím že to všecko snědla sama. Ona nikdy nikomu nic nedala.Všechno schovávala.Možná že to cukroví,má dodnes.A taky jsem jí neměla ráda,protože nadávala na babičku Jindřišku,že nás nutí jíst velmi nezdravé párky a že z toho budeme všichni nemocní.A aby toho nebylo málo,každé Vánoce,jsem od ní dostala kalhotky.Ale takový strašně hnusný.S puntíkama. Každej rok s jinak barevnýma.A já puntíky nesnáším.Protože jednou jsem lovila z kaluže berušku sedmitečnou(sice měla ty tečky jenom čtyři,ale to nevadí)a vona mě pak posrala a ještě uletěla.Od té doby tečky a puntíky nesnáším.No a minulé Vánoce,jsem od ní dostala měřič tuku v potravinách.Že prý jím nezdravě a samé tučné věci,tak ať si to prý vždycky pěkně změřím.Ten měřič jsem prodala v zastavárně.No babička-křeček potřebovala jít do toho obchoďáku,protože si chtěla koupit odšťavovač.Jenomže už špatně chodí a tak mě prosila ať jdu sní.A protože jsem samozřejmě její nejhodnější a nejláskyplnější ale hlavně jediná vnučka,tak jsem s ní šla.Já bych asi fakt pomohla úplně každýmu.I puntíkovanýmu křečkovi s francouzskou holí a síťovanou taštičkou.

KONEC

FOBIE A NEDOSTUPNOST

"Volaný účastník je dočasně dostupný,prosím opakujte volání později."Jasně.Proč ne.Já budu taky nedostupná až mi někdo bude chtít říct že mě potřebuje.Sakra!Tohle mě fakt štve.Konečně jsem se odhodlala mu zavolat.Po dlouchých měsících váhání.A on si vypne mobil.Ale já ho vážně potřebuju!Vážně potřebuju PSYCHOLOGA!A tenhle je prý opravdu dobrej.Ale teď už k němu nepůjdu.Vypnutým telefonem ztratil mou důvěru.Jak mě může léčit člověk s vypnutým mobilním telefonem??!!!Dobře-uznávám-já mám mobil taky skoro pořád vypnutej.Ale já nejsem psycholog!Já nepomáhám stovkám lidí zvednout sebevědomí ani je nezbavuju fobie z pavouků,uklízení nebo z alkoholismu.Proč k němu vlastně chci jít?Sebevědomí nemám,takže to mě netrápí,pavouků se nebojím,jednou za týden uklidím a piju s mírou.S čím mám problém?!?Nejspíš sama se sebou.A taky jsem už strašně dlouho s nikým nespala.Vlastně od té doby co jsem se rozešla s Ondrou.Pořád s ním všechny srovnávám.Jdu mu zavolat.Jo.Rozhodla jsem se.Třeba mi telefonát s ním pomůže víc než sezení u psychologa.A nebo mě totálně zničí,takže už pak ani toho psychologa nebudu potřebovat.Jdu na to."Volaný účastník je dočasně dostupný,prosím opakujte volání později."Jasně.Proč ne.Škoda že taky neumím být takhle nedostupná.Tohle volání už nikdy nezopakuju.
KONEC

MINULEJ ČAS

"Chtěl jsem Ti jenom říct..Víš není to pro mě lehký to přiznat,ale udělal jsem strašnou chybu že jsem se vrátil k Mileně.Prosím vrať se ke mě!Miluju Tě!"Krásný slova že?No,taky si myslím.Ale nejsou skutečný-sen.Nádhernej sen.A po nádhernym snu následuje odporný probuzení.Pro jistotu jsem zkontrolovala záznamník i hlasovku v mobilu.A nic.Smůla.Prostě se mi to zdálo.Co už.Jdu běhat. Musím. Nikdy jsem neběhala. Nesnáším to. Nesnáším když ze mě teče pot.Nesnáším lidi co se potí.Je to odporný.Můj táta byl vždycky spocenej jak prase když přišel z práce.A vždycky mě šel obejmout.Spocenej.Fuj.Chtělo se mi z toho blinkat.Ale pochopte že to nejde, říct "Tati promiň,mám Tě ráda ale asi budu blít protože se potíš jak prase a seš nechutnej." Takže jsem vždycky řekla jenom "Taky Tě mám ráda." A dalších pár vteřin (který mi připadaly jako nekonečný hodiny) jsem čichala prasečí pot.Běhat jsem nešla.Nemám na to oblečení.A ani si ho nehodlám kupovat.Žádná změna nebude.Budu taková jaká jsem.Kuřačka,alkoholička,hysterka,člověk totálně na dně.Beznadějnej případ.Odepsanec.Ale prostě jsem to já.A budu taková.A je mi jedno co si o mě myslí ostatní.Ondra mě třeba miloval takovou jaká jsem.Miloval.Sakra-já nesnáším minulej čas!V angličtině mi nikdy nešel.Přítomnost a budoucnost jsem ale měla zmáknutou.Jenom ta minulost mi nešla.Takže to znamená že teď jsem na tom naprosto katastrofálně, protože přítomnost je pro mě to nejhorší co může být a co bude v budoucnosti to snad radši ani nechci vědět. Ale možná že je nějáká naděje.Naděje na šťastnou budoucnost. Jedna realitní kancelář má slogan" vaše šťastná budoucnost je v našich rukách.žijte s jistotou".Možná bych tam měla zajít a nějákou tu zářivou budoucnost si u nich objednat.Ale bojim se že na to finančně nemám.Možná,že kdybych teď zvedla telefon a zkusila zavolat tomu,komu se chystám zavolat každej den, tak by mi to zařídilo krásnou budoucnost.Ježiš.Asi bych fakt měla jít běhat.A spotit se.Spotit se jak prase.Spotit se jak táta.Možná bych se z toho pak pozvracela a vyzvracela bych všechno to svinstvo co mám v sobě.Běhat jsem nešla.Do realitky pro šťastnou budoucnost jsem taky nešla.Ale napsala jsem smsku.A vypla si mobil.Jsem srab.Ale v hlasovce jsem potom našla vzkaz.Ale vzkaz o vysněné krásné budoucnosti to rozhodně nebyl."Chtěl jsem Ti jenom říct...Víš není to pro mě lehký,ale jsem rád že jsem se vrátil k Mileně.Už se k Tobě nechci vrátit.Promiň.Ale miloval jsem Tě."Miloval.Nesnášim minulej čas.KONEC

ERIK A ČAJOVNA

Bezdomovec Bedřich umřel.A já mu strašně závidím.Asi nemám proč,ale je to tak.Ráno u mě zazvonila policie. Našli u něj dopis na rozloučenou .Dopis na rozloučenou pro mě!!! A u toho byla moje růžová gumička. Rozbrečela jsem se.Jeden policajt řekl něco jako "Ježišmarja histerka.Já mizim.Sejdem se na stanici."A druhej mě objal."Můžu jít dál?" nevěděla jsem jestli chci doma cizího chlapa v modré uniformě,ale byla jsem tak mimo,že jsem kývla,ukázala mu ať si sedne ke stolu a zavřela dveře. "Dáte si něco?Já mám jenom pivo , víno, kafe, sardinky , párky, hořčici a nějáký seschlý rohlíky a nebo polívku v sáčku , ale tak je to slušnost že jo, nabídnout něco hostovi,i když vy jste vlastně pěknej hajzl když jste mi přišel oznámit smrt kamaráda. I když byl bezdomovec.Víte on za to nemohl.On byl moc hodnej.My jsme se vlastně viděli jen dvakrát,ale stejně.Byl to přítel na život a na smrt.No tak co si dáte?Ale fakt vás budu mít nadosmrti spojenýho s negativníma věcma, takže vás asi nebudu mít moc ráda a mimochodem já jsem Sára .Těší mě a co si teda dáte?" Pan polda se na mě pousmál.Uvědomila jsem si, že jsem mlela strašný blbosti a bylo mi trapně."Ježišmarjáá promiňte." Sesunula jsem se na židli a připadala jsem si jak zmačkanej papír.Jo. Vím že to je divný přirovnání- "zmačkanej papír" ale fakt jsem si tak připadala."No já jsem Erik.Taky mě těší.Nic si nedám,ale můžu Vás na něco pozvat?""Na pivo nebo na víno s Váma teda rozhodně nepůjdu!S tím nepočítejte!""Tak co třeba na čaj?V šest večer se pro Vás stavím jo?""No tak..tak jo..na čaj..to..to mě ještě nikdo nepozval.Tak jo.Tak se mějte."Večer jsem šla s Erikem na čaj.Do čajovny.Tam jsem ještě nikdy nebyla.Erik vypadal fakt hezky.Před tím jak měl tu uniformu mi přišel prostě jako obyčejnej polda a poldy já jako většina lidí ráda nemám.Ale teď vypadal jako fakt hezkej sexy chlap.Sedli jsme si na takový malý polštářky a on řekl "Tak co si dáš?Teda promiň-teda promiňte-co si dáte jsem chtěl říct." "No já nevím.Já čaj pila naposled asi v deseti letech víš?Teda víte.Do háje nemohli bysme si sakra tykat Ty vole?" Trapas.Strašnej trapas.Naštěstí se začal smát."Teda do háje Ty vole to bysme mohli.Tak já jsem Erik.Čau."A pak mi dal pusu na tvář.Začíná se mi líbit.Fakt dost líbit.Vůbec nic jsme spolu ten večer neměli.Erik je první kluk kterej se na prvním rande o nic nepokusil.Ani líbat mě nechtěl.To je divný.Možná se mu nelíbím.Musím se s ním sejít znovu.S Erikem jsem se sešla znovu.A znovu a znovu a znovu.Začala jsem pít čaje,přestala jsem kouřit pít alkohol a černý kafe.Jsem s ním už rok.A miluju ho.Bezdomovec Bedřich umřel a já nechápu proč jsem mu to záviděla.Každý ráno,když se probouzím vedle Erika a jdu vařit čaj mu děkuju za ten dopis na rozloučenou,protože díky němu u mě tenkrát ráno zazvonila policie.Dokonce jsem přestala mít problémy s minulým časem.Sedím na zahradě s zeleným čajem.Přestala jsem kouřit.A změnila jsem se.Ne kvůli Ondřejovi,ale kvůli sobě.

KONEC