Věřil jsem a stejně skončil v Pekle

Myslím si, že víra je v životě důležitá. A protože jsem věřil, tak jsem skončil v Pekle. V Pekle Čertovina a byl to pro mě zážitek. Pokud chcete během prázdnin na výlet, mohu jen doporučit.

Nevím jestli existuje nebe, ale o peklu to vím jistě. Je nedaleko Hlinska a jestli hřešit znamená skončit v takovém pekle, tak se kněží pořádně nadřou. Nedovedu si představit tu motivaci u mše, jak farář řekne svým věřícím. Když budete hodní a sekat latinu, tak se tam nepodíváte. Jako když na Úřadu práce řekne pracovnice některým uchazečům. Dávky máte X tisíc a jste doma. Když budete chodit 8 hodin do práce, dojíždět a makat, budete mít o pár korun více.

Jak se mi podařilo zabloudit do končin na východě Čech? Pár dní zpět, během moji jízdy autem jsem slyšel o novém představení La Putyka. A zde bylo moje první zastavení víry. V minulosti jsem opakovaně věřil, že se na La Putyku zajedu podívat. Pro ty, kteří neznají tento útvar - nedokáži to jinak nazvat - je to něco mezi cirkusem a divadlem. Moc jsem sám nevěděl, co od toho očekávat, nicméně jsem objednal lístky a naplánovali jsme si výlet s prohlídkou Prahy. Lístky byly, termín i cesta domluvené a já opět věřil, že se mi představení bude líbit. Ač to byl závěr našeho jeden a půl dne trvajícího výletu, během představení jsem si dával pozor na ústa. Myslel jsem si, že mě již nic nepřekvapí, ale jak jsem se mýlil. Na ústa jsem si dával pozor, abych "necivěl s hubou dokořán". Během vystoupení La Putyky jsem si opakovaně říkal, jakou víru musí aktéři mít. Dělat něco takového a věřit, že hodiny, dny a roky jejich dřiny přinesou své ovoce v podobě nadšeného publika. Ovace ve stoje nebyly jen tradičním poděkováním, ale vyjádřením obdivu nad tím co jsme viděli. Pro mě neuvěřitelné. Obdivuji lidi s pílí, zápalem a vírou. Vírou v cokoli.To byl sobotní večer. Ale tomu něco předcházelo.
 

Sobota dopoledne. Loučíme se s provozním malého penzionu u Hlinska...

V pátek večer po příjezdu jsme se zastavili u jeho Fiatu 500, který parkoval před vchodem. Hezký tuning, černá barva. "Je to elektromobil. Má dojezd 200 km a zrychlení z nuly na sto za šest vteřin. Chcete se svézt?" Chvíli jsem se zamyslel, jestli provozní hovoří s námi, ale nikdo jiný tam nebyl. Otázka padla na úrodnou půdu. "Tady máte klíče, startuje se to jako normální auto a je to automat". Než jsem se nadál, měl jsem v ruce klíče a už jsme se ženou proháněli sami dva Fiata 500e od majitele. Viděl nás asi 5 minut a věřil, že mu to auto nerozstřelíme v první zatáčce. Opět ta víra. Jsou tady fajn lidé, pomyslel jsem si.Potom jsme unaveni padli do peřin. Na druhý den ráno nám stejný chlapík sdělil, že jsme večer již nedali řeč, tak nám ukázal wellness, který vybudoval v suterénu. Tento týpek věří, že lidé to ocení, napadlo mě. Byla sobota dopoledne a my se rozloučili s majitelem malého penzionu u Hlinska.

Následovala návštěva Pohádkové vesničky nedaleko, kde bylo jasné, kolik práce, nápadů, energie a financí zde někdo zanechal s vírou v to, že si toho lidé budou vážit a bude i návratnost investice.

Poslouchal jsem rádio, kde jsem slyšel informaci o představení La Putyka. Blížil se víkend a já byl pracovně na východě Čech. Kolegyně mi popsala, že v restauraci Peklo, kde jsem již jednou byl, je i program pod zemí. Z Ostravy do Prahy na La Putyku vede cesta přes východní Čechy. Co si udělat zastávku v pekle, napadlo mě...

Je pátek odpoledne, čili začátek naší cesty. Návštěva Pekla, posléze jízda Fiatem,  ranní prohlídka wellness a večer po toulkách Prahou představení La Putyka. Původně bylo v plánu přespat přímo v Pekle, ale náš plán se změnil a proto jsme se domluvili na prohlídku s programem a večeří.

Přestože jsem Peklo - restauraci již dříve navštívil, opět jsem byl u vytržení. Pokud nemáte doma tiskárnu na peníze, vybudovat něco takového, kromě financí, potřebuje obrovskou víru. Hlinsko, při vší úctě, není středobodem vesmíru a na zelené louce vystavět restauraci Peklo, s nejmenšími detaily a s obrovským nápadem a určitě zápalem pro věc, zkrátka potřebuje víru. Jestli věříme ve vyšší moc, věříme, že na naši dovolené bude slunce nebo v něco jiného, není důležité. Víra je to, co nás žene kupředu. V dobrém. Sestoupili jsme do podzemí, kde byla prohlídka s programem. Místní čertice a čerti byli plní energie, přestože ten den měli za sebou již mnoho takových prohlídek. Postupovali jsme hlouběji do Pekla a obrovské prostory, nápaditost programu i interiéru s metry dolů stoupaly vzhůru. Hodinová prohlídka byla originální a vtipná. Narážky byly trefné, nikoli vulgární a cit pro to jak si udělat legraci z dospělých a přitom v čertovských kostýmech nevystrašit děti byl přesně dávkován. Byli jsme poslední skupinou ten den. Čertovská banda se samotným knížetem pekel se přesunula do prostor restaurace a zde pokračovali v programu pro několik hostů nad talířem s večeří.

Možná jsme jen měli štěstí na lidi, ať již v Pekle, penzionu, řidiče taxíku v Praze nebo na představení, které zkrátka ten den aktérům sedlo. Ale já si myslím, že v tom měla prsty víra. Věřil jsem, že výlet bude stát za to. Věř a víra Tvá ti to splní...