Na co máme hlavu? Aby nám nepršelo do krku.

Samozřejmě to neplatí pro všechny. Někteří mají hlavu jako okrasu zbývající části těla, případně jako komunikační prostředek. A archaické výjimky používají i její náplň. Mozek.

Hlava má mnoho funkcí. Pokud možno, snažím se využívat většinu možností, které nabízí.

Pochopitelně otvorem vpředu do sebe vpravuji stravu a nějaké tekutiny. Asi trpím poruchou, která je hojně rošířená. Ten otvor vpředu je jaksi bezedný. Ač tam soukám jídlo nebo pití celý den, většinou to nějak nestačí. Ale jelikož taková legrace leze do peněz a do břišního obvodu, snažím se ukájet tuto bezednou studnici pokud možno v rámci nějakých mezí. I když i zde existují paradoxy. Když do této díry na hlavě nacpu sebevětší kus čokolády, snadno tam vklouzne a mizí v hlubinách. Ovšem když se jedná byť o malý kousek ryby, je tento otvor najednou nějak menší. No co už, aspoň nějaká funkce hlavy, kromě protideště. 

Stejně tak zmíněným otvorem nasávám a vypouštím vzduch. Prý je to dobré pro život, taková cirkulační funkce. Nemohu to vyvrátit, nikdy se mi nepodařilo tuto funkci vypnout na déle než pár minut. 

Další mou oblíbenou funkcí je vydávání zvuků. Zvládám dva typy. Jedním z nich je řeč. Tento zvuk je pro mé okolí někdy malebný, někdy méně, ale víceméně s tím nemám zásadní problém. I zde mám anomálii dle prostředí. Třeba v restauraci se ze mě zvuky linou kontinuálně a například ve škole u zkoušky jsem tento komunikační nástroj často byť nedobrovolně šetřil zarytým mlčením. Druhým je můj úžasný zpěv, ke kterému společnost ještě nedozrála, aby docenila tuto kvalitu. Proto si ho šetřím na vzácné příležitosti, jako je jízda autem s mými oblíbenými songy a bez jiných posluchačů. 

U některých jedinců se závistí obdivuji jednu z důležitých funkcí a tou je okrasa. Třeba Demi Moore, Angelina Jolie a jiné by jistě měnily s Danou Drábovou, ale ne každý může oplývat tímto darem. 

A jako poslední jsem si nechal bublinkovou fólii. Když vám přijde poloprázdný balík, tak tam bývá tato fólie nebo jiná vycpávka, aby to moc nechrastilo. A zde mám dilema. Příjem vzduchu a potravy by měl mít a víceméně má každý v míře dostačující. Výše uvedené zvuky by někdo mohl vydávat častěji a jiný raději méně, tak jako já a můj pěvecký projev. Vyšší míra estetické koule na krku by nám mnohým prospěla, ale poté by to byla nuda a šeď. Ale mám zde jedno velké ALE. Opravdu tak mnoho lidí musí spotřebovávat tolik bublinkové fólie na výplň hlavy? 

Je to několik hodin, co se silnice pokryly sněhem a mnoho řidičů tancuje s auty po silnici. Jako bych slyšel praskání bublinkové fólie v rytmu slov, já za to nemůžu, že to klouže. Stejně tak jsem na dálnici během hustého sněžení potkával mnoho aut s denním svícením. Samozřejmě jsem je viděl na poslední chvíli. A opět zvuk těch bublinek. Já za to nemůžu, auto nevyhodnotilo, že není vidět a mělo rozsvítit.     Také mi přišel mail, kde po mě bylo požadováno zaplacení faktury za telefon a k tomu dovětek, pokud se jedná o omyl, přihlaste se svým účtem a heslem a odkaz na bravurně zpracované falešné www stránky. 

Možná by mě to mohlo nechat chladným v tomto zimním počasí. Ale když platím za nehody neukázněných řidičů, naivitu těch, kteří pošlou své finance nebo hesla na neznámé adresy a potom to banky kompenzují z financí těch ostatních apod., to mě opravdu chladným nenechává. 

Proto mám jedno velké vánoční přání. Aby někteří lidé, byť jim do krku neprší a jejich hlava je opravdu umělecké dílo, hodili bublinkovou fólii do tříděného odpadu a zkusili posilovat atrofovaný "sval" s názvem mozek. Ano, posilování bolí, ale někdy se ten pocit blíží chuti čokolády, která mizí v mém nitru.