Myjme si ruce, jezděme na elektřinu a buďme korektní

Název blogu obsahuje 3 odlišná témata, která jsou podle mého názoru spojena  tenkou červenou nití. Všechna tři témata jsou jako pečivo v igelitu, které je čisté, hygienické, chráněné. A NUDNÉ.

Umyj si ruce. To nám vštěpovaly mámy od útlého věku do našich malých hlav. Souhlasím s tím, že hygiena je důležitá. Často na veřejných toaletách vidím muže, kteří po vykonání úlevy vyrazí přímo k východu a minou kohoutek s vodou, jako by to byla svěcená voda a oni byli bezvěrci. Nejedná se o žádné asociály, ale opravdu reprezentativní vzorek společnosti. Někdy mám tendenci za pánem středního věku ve slušném oblečení prohodit slovo "ruce", ale nikdy jsem nenašel dost drzosti k vychovávání dospělých. Přesto si myslím, že reklama v televizi ukazující bakterie všude a na všem jako hrozbu lidstva, není v pořádku. Jako děti jsme lítali venku s kamarády, kolena rozbitá a ruce špinavé. Jedli jsme co jsme kde utrhli a měli pusu od písku a hlíny. Noční můra dnešních zastánců čistoty. Přesto jsme nevymřeli na žloutenku ani úplavici. Zkrátka mi moje dětství připadalo svobodnější, pokud mytí rukou bylo před jídlem, po návštěvě toalety a večer či ráno a ne po každém doteku na kliku, papír, jídlo, tyč v MHD a já nevím co ještě. Bylo to méně sterilní, ale méně NUDA.

Buďme korektní. Slovo debil, kretén, imbecil jsme užívali k titulování našich kamarádů či nepřátel a v žádném případě jsme neurčovali diagnózu daného jedince. Černoch byl černoch a cikán cikán. Dnes máme romy, afroameričany, kvóty na místa pro ženy a pokuty za nevyváženost ve zpravodajství. Nevěnujeme energii podstatným věcem, ale tomu, abychom někoho neurazili, nebyli genderově nevyvážení a aby měl každý právo na reakci. Vzpomínám si na politické debaty, kdy Miroslav Sládek s politiky devadesátých let vedli hádky v přímém přenosu. Dnes se v debatách skoro měří čas, aby měli všichni stejnou možnost se vyjádřit a většina politiků děkuje za pozvání, mají PR poradce a nejsou přirození. Zkrátka přetvářka a NUDA.

Jezděme na elektřinu. Mám rád technologie. Automobil Tesla se mi líbí a je to elektromobil, který nevypadá jako krabice, u které každý musí na první pohled vidět JÁ NEMÁM SPALOVACÍ MOTOR. Elektromobil má nulové emise. To, kolik emisí vznikne při výrobě elektromobilu, baterií a následné elektřiny pro dobíjení, o tom se nemluví. Stanovujeme přísnější a přísnější normy, které firmy nedokáží plnit a tak vymýšlí jak je obejít. Není to dávno, kdy byla aféra volkswagenu s emisemi u jejich aut. Na začátku určitě nebyl záměr podvádět, ale normy byly byrokraticky tak zpřísněny, že buď by museli vyrábět drahá auta, nevyrábět nebo .... klamat.

Pokrok se zastavit nedá. Ale pamatuji si na dětství, kdy jsme koupili chleba v pekárně a ještě teplý ho trhali holýma rukama, určitě ne úplně čistýma a bylo to skvělé. Měl jsem rád, když jsme jezdili na kouřících mopedech sem a tam a neměli jsme cíl cesty. Zkrátka jsme jezdili pro radost. Slovo vole bylo v běžném slovníku a nikoho to nepohoršovalo.

Jdu si dát kousek čerstvého chleba, pokud mi upadne, tak ho zvednu a sním. Jdu se projet autem pro radost. Spálit litr nafty a přidat CO2 do vzduchu. A asi vezmu s sebou kámoše. Když mi řekne, že jsem debil, jet se projet jen tak, odpovím mu vole nekecej a pojď. A polituji ty, kteří si umyjí ruce, řeknou prodavačce "paní asistentko prodeje, byla byste tak laskavá a podala mi kleště na pečivo, ať si mohu vzít ten balený chléb"?