Kotlíková revoluce.

Vím, že to není přesné, ale takový termín jsem slyšel ze sdělovacích prostředků. Jde o to, že od 1. 9. nebude možné používat staré kotle, které znečišťují ovzduší víc, než si někdo přeje. Pardon, než stanoví zákon.

Nepopírám, že znečišťování ovzduší je v současné době velmi často zmiňované téma. Nepopírám ani to, že se se znečišťováním ovzduší musí něco dělat.

Jen se pozastavuji nad tím, jakým způsobem se to děje, a že se mluví jen o skleníkových plynech.

Že by nikomu nedošlo, že zvyšování množství skleníkových plynů v ovzduší není jen jediným způsobem, kterým dochází k oteplování planety?

Odpovídat na tuto otázku nebudu. To v tuto chvíli není mým závěrem.

Jak vyplývá z nadpisu, v tomto blogu bych se chtěl zaměřit na zvyšování množství skleníkových plynů v ovzduší.

Nepopírám, že zvyšování jeho množství v atmosféře nepřispívá k oteplování planety. Jen se pozastavuji na tím, jak má být zlepšení situace dosáhnuto.

Výměna starých a stanovené limity nesplňujících kotlů má být jedním ze způsobů, jak snížit rychlost nárůstu množství skleníkových plynů v ovzduší.

Ani to nelze popřít, protože nové kotle mají zcela jistě svojí konstrukcí nastaven lepší proces spalování paliva, než ty staré. Lepší = vypouštění menšího množství skleníkových plynů do ovzduší.

Problém je však v tom, jakým způsobem se to děje.

Nařizuje nám to zákon. Zákon, který vychází z legislativy Evropské unie a my, protože jsme jejím členem, se musíme normami vydanými touto Unií řídit.

Z toho vyplývá, že bychom měli hodnotit snahy o snižování množství skleníkových plynů v ovzduší především podle jejích norem.

Vzhledem k tomu, že se v tomto případě snaha o snižování skleníkových plynů dotýká lidí, měli bychom začít hodnotit uvedenou snahu podle Listiny základních práv Evropské unie. 2012/C 326/02)CS 26. 10. 2012 Úřední věstník Evropské unie C 326/391.

Ostatně nejde až tak o ojedinělou normu, protože tuto normu by měly mít ve svých právní řádech všechny členské státy Evropské unie, tedy včetně našeho státu.

Je tedy otázka.

Na co se při použití ustanovení o základních právech zaměřit?

V uvedené Listině je v čl. 21 zakotven zákaz jakékoliv diskriminace, tedy i diskriminace, která by měla být založena zákonem.

Důvodem je skutečnost, že podle čl. 20 téže listiny jsou si před zákonem všichni lidé rovni. Proto by neměl zákon obsahovat jakékoliv ustanovení, které by se dotýkalo jen jednoho nebo jen určité skupiny lidí. Zákon musí podle tohoto ustanovení Listiny obsahovat stejná práva nebo stejné povinnosti pro všechny lidi.

Nestudoval jsem sice zákony týkající se snižování emisí ohrožujících životní prostředí. Jedno vím však jistě. Omezení snižování emisí ohrožujících životní prostředí se nevztahuje na všechny případy, kdy lidská činnost naše ovzduší ohrožuje.

Vyjmenovávat je nebudu, protože mohu říci, že není lidské činnosti, která by ke zhoršování stavu ovzduší na této planetě nepřispívala.

Proto je nutné považovat snahy o výměnu starých kotlů za nové, za snahy odporující právu na rovnost. V ostatních lidských činnostech se snahy o snižování emisí neprojevují.

Chtít změnit přístup k ochraně nejen ovzduší, ale i ostatních částí přírody, jejichž skutečný stav je činností člověka zhoršován, to není téma, které by bylo možné řešit pomocí formátu, který poskytuje blog.

Proto se zaměřím na právní úpravu, která by měla být při ochraně ovzduší proti nadměrnému znečištění z kotlů vytápějících lidská obydlí.

V tom případě je nutné konstatovat nejen to, že nařízená výměna se týká soukromého vlastnictví, ale i to, že o povinné výměně rozhodl člověk a že povinným lidem na základě takového rozhodnutí vzniká majetková újma. Na základě rozhodnutí nějakého člověka (v tomto případě lidí u nás shromážděných v Parlamentu) se musí přestat topit ve starém kotli i v případě, že kotel je stále ještě provozuschopný. I v tomto případě si musí majitelé starých kotlů pořídit kotel nový.

Z toho důvodu jim vzniká majetková újma nejen ve výši ceny nového kotle, ale i ve výši nákladů na demontáž a likvidaci kotle starého a ve výši nákladů na montáž kotle nového.

Majetkovou újmou způsobenou rozhodnutím člověka (kolektivu lidí) můžeme též označit slovem „škoda“.

V tomto případě můžeme tedy jednoduše říci, že stát rozhodl, že staré kotle musí být nahrazeny kotly novými.

Pokud jde o soukromé vlastnictví.

To je v Listině práv Evropské unie chráněno ust. čl. 17. Zde je výslovně stanoveno, že nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady.

Stejné ustanovení, jen formulované pomocí jiných slov obsahuje i naše Listina základních práv a svobod.

Co však naše Listina na rozdíl té evropské neobsahuje je, že uplatňování všech práv sebou nese odpovědnost a povinnost při uplatňování práv. Podle Listiny práv Evropské unie tedy existuje právo řídit (rozhodovat o tom, co jak se bude dělat), ale spolu s ním existuje i povinnost řídit tak, aby nebyly zákony porušovány, a je též spojeno i s odpovědností za takový způsob řízení.

Ale vraťme se k povinné výměně starých kotlů za nové.

Rozhodnutím státu došlo k zásahu do soukromého vlastnictví.

Ochrana soukromého vlastnictví požívá právní ochrany.

Jak je to tedy s ochranou soukromého vlastnictví v tomto případě?

Zásah do vlastnických práv k soukromému majetku povoluje zákon.

Jedním z pravidel, která je při řádném řízení každého státu, stejně jako společenství států, nezbytně nutné dodržovat, je pravidlo, které říká, že neplatná je každá právní norma, která odporuje právní normě vyšší právní síly.

Toto pravidlo je zcela jistě uplatňováno Evropskou unií ve vztahu k jednotlivým státům. Jde o případy, kdy pravidla přijatá na evropské úrovni musí být zařazena do pravidel jednotlivých členských států.

Jak je toto pravidlo uplatňováno v případě, že jde o soulad právní normy vyšší a nižší právní síly.

Základní práva říkají, že všichni lidé jsou si rovni, že je nepřípustná jakákoliv diskriminace.

Výše jsem naznačil, že v případě ochrany ovzduší, není jeho ochraně věnována stejná péče ve všech činnostech, kterými člověk stav ovzduší zhoršuje.

Lze se tedy minimálně pozastavit nad tím, zda zákon na ochranu ovzduší je, z pohledu výše uvedeného pravidla, platný.

Pochybovat v současnosti o platnosti zákona, jako takového, to není v kompetenci jednotlivců. O tom může u nás rozhodnout jen Ústavní soud.

Takže musíme vycházet z toho, že zákon platí, ale protože v pochybování o jeho platnosti nám nic nebrání, pak můžeme tvrdit, že podle pravidel chránících soukromé vlastnictví zásada zákonnosti jeho vyvlastnění splněna není.

Zásada veřejného zájmu.

O veřejném zájmu na ochraně ovzduší pochybovat nelze. Lze však pochybovat, o tom, že by veřejným zájmem bylo porušování základních lidských práv. Konkrétně práva na rovnost práv, které je porušováno tím, že stejná povinnost - povinnost chránit ovzduší před zbytečným znečišťováním - není stanovena všem lidem ve stejné míře.

Jen na okraj. Např. nikdo nikde neřekl, kolik CO₂ a jiných, ovzduší zhoršujících, látek se vyprodukuje při potřebě vyrobit nový kotel se všemi jeho součástmi a díly. Mluvím o celém procesu od odkrývání ložisek surovin, přes jejich těžbu, přepravu, zpracování v celém procesu potřebném k výrobě kotle až po jeho dopravu na místo jeho montáže, při jeho montáži, povinné demontáži a likvidaci starého kotle. Včetně produkce emisí při výrobě potřebného obalového materiálu.

Z toho vyplývá, že i podmínka veřejného zájmu je diskutabilní.

Zbývá ještě podmínka poskytnutí spravedlivé náhrady.

O spravedlivé náhradě můžeme mluvit jen v případě, že se způsob jejího stanovení bude provádět stejně, jako ve všech ostatních případech, kdy v důsledku něčího rozhodnutí vznikne druhému majetková újma. To znamená, že někomu v důsledku rozhodnutí jiného člověka vznikne škoda.

Pro náhradu škody platí, že se musí hradit v plné výši - tedy ve výši celé majetkové újmy. Náhrada ušlého zisku v tomto případě nepřichází v úvahu.

Majetková újma, jak je uvedeno výše, představuje náklady na demontáž a likvidaci starého kotle, cenu nového kotle a náklady na montáž nového kotle.

Nevím sice, co se rozumí dotací ve výši 95 % ceny nového kotle, ale ani v případě, že by se výše uvedeného příspěvku týkala všech složek majetkové újmy, tak nedosahuje výše, která je stanovena v Listině - výše spravedlivé náhrady.

Co k tomu dodat?

I tak jednoduchá věc, jako povinnost vyměnit starý kotel za nový, je z právního hlediska diskutabilní.

Nebudu se zabývat vším, co je potřeba v lidské společnosti udělat, aby byla zajištěna možnost člověka, jako živočišného druhu, a s ním i všech vyšších forem života, na této planetě, přežít.

Na to formát blogu nestačí.

Co však mohu i v rámci formátu, který poskytuje blog udělat, je, že zdůrazním, že moje psaní není o tématech.

V tomto případě, jak by se dalo z mých dosavadních blogů soudit, moje psaní není o právu a ani o poměrech v lidské společnosti.

Moje psaní je o přístupu k řešení jednotlivých problémů, o způsobech myšlení a mluvení.

V mých příspěvcích jde spíše o filozofická pravidla přístupu k řešení problémů a o filozofická pravidla, kterými by se mělo řídit naše myšlení a mluvení v případě, že chceme dospět ke správným závěrům.

Protože, podle mne, hlavním důvodem, který umožňuje znehodnocování životních podmínek na této planetě je právě nerespektování základních filozofických pravidel myšlení a komunikace.

Pravdivost tohoto tvrzení se pokusím dokázat v následujících příspěvcích.

Pokusím se dokázat, že při použití mého přístupu k předloženým tématům, mého způsobu myšlení, řeči (v tomto případě spíše psaní) a argumentace, lze k podobně převratným výsledkům dospět i v jiných oblastech zájmů člověka.

Změna v uvažování člověka, změna přístupu k tomu, co a jak jednotliví lidé říkají, pomůže zvýšit možnosti lidstva na přežití na této planetě.

Pokud se chcete o pravdivosti mého tvrzení přesvědčit, pak za čtyři týdny ve stejnou dobu.

Prozatím děkuji za pozornost všem, kteří moje blogy na téma společnost a právo četli.