Vaše

články čtu pravidelně už od samého počátku Vašeho blogování - od zpovědi bezdomovce. Hltal jsem je a považoval za ozdobu blogu na idnesu, ačkoliv jinak čtu spíš politické a společensko - vědní blogy. Bohužel s narůstající frekvencí začala klesat věrohodnost a opravdovost, což byla vedle čtivosti věc na nich nejpřitažlivější. Začalo to prací v supermarketu u žárovek (zákaz pití kafe, handrkování o notebook... věci, které prodavač prostě neřeší), pokračovalo Vendovým dopisem z lágru a teď exekutor... Je jasné, že člověk nemůže psát každý týden kvalitní a věrohodný článek, inspirace nemůže být trvalá, ale opravdu si myslím, že frekvence nových příběhů Vaše nadání utlumuje a pohřbívá - ačkoliv na každý Váš nový článek čekám a hltám ho. Jinak přeju ať se Vám zase daří najít a nahodit nějaké konstantnější a věrohodnější téma - jako tomu bylo na začátku.

Re: Vaše

A btw - chichotat, nikoli chychotat, to mě oči zabolely :-)

O.K. Ne za každou cenu!

Dělal jsem už lecos, exekutora však nikoli. Bohužel, jejich styl práce jsem poznal. Jednak na vlastní kůži - na štěstí jsem z toho vyvázl bez zabavení čehokiliv, když pominu skutečnost, že pouze založení složky s mým jménem mne stálo sedm a půl tisíce. Jinak metody nevybíravé.

Jednak dělal jsem dlouhá léta finančního a pojišťovacího poradce. Tam, na rozdíl od exekutorů se jedná velmi slušně, v rukavičkách. Ale jde o stejné, jako u exekutorů. Vyrazit z lidí peníze. Jakýmkoliv způsobem.

Poslední z této kariéry byla práce pro úvěrovou společnost. Už na vstupním školení nám říkali, že musíme mít na paměti, že každy klient a priori lže. Podle toho musíme  jednat. Ano, vyřídit mu půjčku a pak sledovat splácení. V případě prodlení se metody moc nelišily od těch exekutorských.

Co k tomu dodat? Ne vše musím dělat, ne za každou cenu. Příteli, bravo, že jste odolal.

Re: O.K. Ne za každou cenu!

Já jsem to teda pochopila tak, že do toho šel, soudě podle poslední věty. A já teda s tím majitelem souhlasím do posledního písmenka. Lidi si naberou kdejaký půjčky, jejich intelekt často hraničí se zbavením svéprávnosti, pak pláčou, že nevěděli kolik je tam úrok, že jim to nikdo neřekl... Ženské si nasekají děcka a pak nemají peníze na to je živit, natož platit své závazky... A každý si myslí: "Však ono to nějak dopadne..." Banky nejsou charita, kdo neplatí splátky, musí počítat s následky.