Venda v supermarketu

Po brutálním okradení slečny Jany si Venda 14 dní užíval ve své oblíbené herně na nádraží. Táhl to až do úplného vyčerpání. Nechal si jen 3 tisíce na nový podnájem. Jeho strategie spočívá v jednoduchosti. Zaplať jeden předem,  pak se tři měsíce svezem.

Dokonce se byl na mne podívat i v supermarketu, jak tam šaškuju kolem zákazníku.
"Kudla mou." Zvolal na mne, když jsem zrovna sundával pro zákazníka lustr. To byl jeho pozdrav. Nevím, odkud ho vzal. ale tak nějak k němu patřil. Jak jsem se lekl, podjel mi žebřík a já visel zpola na lustru a druhou nohou lovil pevnou půdu.
"Ty vole jeden!" Sakruji ve tří metrové výšce, balancujíc mezi pádem a zavěšením.
"Mistře, já bych chtěl sundat támhle ten tubus s těma velkýma koulema." Pokračuje s kamenným výrazem.
"Běž do prdele, debile!" V tom ztrácím beztak už ztracenou rovnováhu a padám mezi regály plné svítidel. Rána, chaos a pláč malých dětí. Už jsem čekal jen, až spustí alarm.
"Ježíš, promiň." Loví mne mezi krabicemi plných střepů. Vyděšení zákazníci,co se rozprchli se začínají opět srocovat v třikrát větším počtu. Opatrně kontroluji kosti a zdá se, že tvrdé krabice to vykryly.
"Ty magore ..." salvu spontánních nadávek přeruší můj přítel rozhlas
"Pan Chvástal ať se neprodleně dostaví do kanceláře ředitele." A je to tady.
"Hele já půjdu s tebou, já mu to vysvětlím..." nabízí se Venda
"Ty běž do prdele." Prodírám se mezi davem, který mi div netleskal.
"Vás ta práce pane Inženýre moc nebaví. Viďte?" Podává si mne přímo a přehrává mi na monitoru můj artistický výkon. Neudržím se a při pohledu na ten teatr se začnu smát.
"Takže to spolu ukončíme. Souhlasíte?" On se teda vůbec nesměje.
"V této branži dělám už hodně dlouho, ale tohle jsem ještě nezažil. Přitom na pohovoru jste působil velmi dobře..."
"Pane řediteli, asi to byl opravdu ode mne krok vedle."
"No už to tak vypadá. Slečna Plachá to s Vámi uzavře a čím dříve opustíte budovu, tím lépe pro mne, kolegy zákazníky a v neposlední řadě i pro Vás."
Během deseti minut jsem vrátil mundůr, chip, podepsal výpověď a byl na ulici. Ani jsem se na tu spoušť, co tam po mně zbyla, nešel podívat.
Před vchodem na mne čeká Venda.
"To jsem fakt nechtěl, Jardo. Promiň."
"Neser." Míjím ho, jako by tam nebyl.
"Jardo, hele nemáš náhodou volný pokoj?" Nevěřím té nehorázné drzosti. Otočím se a fakt mu ji chci vypálit. Zarazí mne jeho pravačka se třemi tisíci. Prachy potřebuji, to je jisté.
"Vždyť jsi tam dělal stejně kašpara. Jednou mi ještě poděkuješ. Ty se svým vzděláním máš na víc..." Chladí můj neovladatelný vztek.
"Jo, ty mi dáš teď trojku a pak se tě nezbavím. To už tady bylo."
Odmítám nabízené peníze a prchám před ním hromadnou dopravou.