V zajetí chlastu aneb Zpověď bezdomovce - 20.- znovu a lépe

Přijít to muselo. Navrácený, opálený a rozzuřený bratr. A přímo z Egypta. Musel dostávat zprávy od amantů a kurev co jsme vyrazili už v letadle „Ty krávo, co jsi to udělala. Víš kdo si mne teď podá?“ Řval na celý barák, až se klepaly tabulky u oken. „Ostří hoši od výpalného.“ Lítal ze shora dolů, jakoby hledal pohrabáč, kterým nás oba utluče k smrti. Našel nás s Jitkou dole v chlívě. „Kde jsou ty dvě čokolády a kde jsou prachy od amantů? Máte alespoň dost hasičáků, až to sem příjdou podpálit?“ poprvé v životě mne chytil pod krkem a  já mu poprvé věřil, že mne chce zabít. Zahodil mne na rozválenou postel, třískl dveřmi a pak jsme jen slyšeli protáčet gumy u jeho medvěda. „No a je to!“ Vytrhávám z notesu poslední z mých blábolů a podávám ho vyděšené Jitce na uklidnění.

znovu a lépe

Dávno jsi zapomněl na svou paní.

se ztrátou času,

ztrácíš se sám.

Pod cenou prodáváš z veselé bídy,

s odrzlým nápisem

JEN POJĎTE DÁL 

Nastává období zvýšených daní

a tobě nezbývá,

než zavřít krám.

Až s tebou naloží, jak se jim zlíbí

Naposled zakřičíš,

ať žije král.

Nestalo se nic. Nikdo nepřišel. Jen blafoval. Dobře ví, že na katastru jsem psanej já a žádnej vymahač výpalného nebo pasák s tím nehne i kdyby se posral. Beru Jitku kolem ramen a přemýšlím, co dál. Tím že nemám toxinama zasviněný mozek, mám odvahu zajít i do banky a zeptat se na možnosti úvěru. Uložím Jitku do postele a po čtrnácti dnech se opět ocitám na denním světle. Probouzí se ve mne dlouho nepotkaná potřeba, o někoho se postarat, být prospěšný, úspěšný … prostě být na sebe hrdý.

„Dobrý den, chci se zeptat na možnost úvěru.“ Ptám se slečny za přepážkou

„Ale jistě, posaďte se. Vy jste náš klient?“ ptá se s rozzářeným úsměvem.

„Byl jsem. Splatil jsem Vám jeden milión korun na hypotéce.“ Zkouším zahrát suverenitu a podávám ji občanku pro ověření.

„A Chcete další pane Chvástal?“ ptá se hnědo očka ještě nadšeněji s vidinou osobních provizí.

„Ne, teď bych si chtěl jen půjčit.“ bez zástavy.

„Aha a zase milión?“a v pozici veselé klavíristky mne hledá v databázi.

Postupně ale chladne a ve finále se na mne podívá jak na vraha a suše dodá.

„Bohužel, jste v databázi neplatičů, takže to asi nepůjde.“ sleduji jak zaujímá polohu, aby mohla případně spustit alarm  pro přepadení a štítivě mi vrací občanku.

„Takže sem žádné platby nedošly za poslední měsíc? Odhadoval jsem, že bordel pod vedením mého staršího bratra mohl tak sto tisíc vydělat.“ Ulítlo mi přes přepážku a slečna se vážně začala ohlížet po ostraze banky. 

„Tak Vám pěkně děkuji slečno.“ Snažím se o usměv, ale byl to asi jen škleb.

Z banky mířím přímo do realitní kanceláře naproti přes ulici.

„Udělám tomu jednou pro vždy konec. Už toho mám fakt dost. Ono se řekne mít barák s garáží, zahrádku s grilem, bazén se žlutejma kačenkama. Kdo to ale nemá, neví co je to za starost. Střelím to za 5 mega, koupím dva byty a budu žít normální život Sakra. Už toho mám dost. Prostě na to nemám. Sakra, už si zase mluvím sám pro sebe“ Sakra!