V zajetí chlasttu aneb Zpověď bezdomovce9. kapitola – Jde do tuhého

Mráz nás naučí! Člověk míní, zatímco exekutoři myslí a jednají. Myslí na to, jak z Vašich příjmu udělat příjmy Své a to na dobu neurčitou, zakončenou grandiózním triumfem – PRODEJEM VAŠEHO DOMU.  Princip je jednoduchý. Vy se domluvíte s hajzlem exekutorem na splátkách nehorázně navýšené částky, ale on Vám neřekne, abyste do příkazu v bance napsal, že to je splátka prvotní dlužné částky tzv. "jistiny". (Moc důležitý termín pro budoucí soudní spor). On si to prostě odepíše jako splátku úroku! Úroku, který Vám ale tím pádem pořád běží z té jistiny. Tzn. Vy mu pošlete v dobré víře peníze a on si každý měsíc znovu připočítá úrok a tak jste v začarovaném kruhu, ze kterého se nedostanete, i kdybyste se podělal.

O půl sedmé ráno telefon.

„Pan Chvástal?“ ozve se bez pozdravu, bez představení.

„Kdo volá?!“ chroptím zahleněnej do mobilu.

„Váš dluh činí 470 tisíc, pane Chvástal! Co mám s Vámi dělat?“zní výhružně.

„Co to melete, vždyť jsem tam poslal před čtrnácti dny 50 tisíc.“šeptám zatím s úsměvném v přesvědčení, že to je ještě sen.

„No, ale skočily Vám tam nové úroky!“ povídá hajzl na druhém konci éteru někde v Ostravě.

Dochází mi, že to není sen.

„Beru na Vás právníka!“ típu mobil. Rozdejchávám tohle ranní probuzení na záchodě s mobilem v ruce s natlakovaným mozkem, kdo to po mně do prdele jde a proč.

„Je z Ostravy, ale tam nikoho neznám, tak kdo a hlavně proč? Už si zjistil, že jsem na katastru majitelem nemovitosti a kolik spořím holkám,…….sakra, to je fakt průser!“

 (To mi je také záhadou, proč exekutor z Ostravy. Že by kvůli bezpečnosti. Možná by se někomu opravdu mohlo stát, že zešílí a pokud bude mít svého exekutora na dostřel, tak ho prostě odpráskne,..... jak prašivého psa i za cenu, že si to odsedí.)

Za minutu SMS.

„To si klidně vezměte! Hlavně ho ale zaplaťte, ať nemáte další exekuci!“ zní výsměšně text.

Vytáčím bráchu. Ten se vyzná.

„Ty vole, ty jsi to teda dopracoval. Ty se nestavíš problémům hned? A čelem! Ty si myslíš, že jsi pořád v sociku a že ti dají soudruzi jen důtku. Kde žiješ?“ Vyslechl jsem si desetiminutovou přednášku jak se chovat v ranném kapitalismu.

„Brácha,…. já vím, posral jsem to!!“ snažím se ho uklidnit pokorou.

„Tohle přece není možné, aby navýšili částku desetkrát. Existuje přeci nějaký zákon o lichvě a tak.“

„Právník ti je na hovno“ pokračuje už klidněji.

„Pošli na něj Jílkovou z Novy nebo Johna, toho se bojí nejvíc!

„Udělej ho slavným! A hlavně už nechlastej!“ zní výhružně.

„Divadlo jsi hrál, kontakty máš tak se starej.“ Píp, píp, píp…..

„Alespoň poradil.“ Uklidňuji se, že když půjde do tuhého, tak mi stejně pomůže, tak jako vždycky.

V kuchyni potkávám Ivana a nepřímo mu naznačuji, že se blíží prvního dalšího měsíce.

„Já vědět!  Jardo. “ odpovídá podrážděný nevyspalý a vyděšený. Dnes dělá zkoušku, ze které již dvakrát vyletěl.

Nechávám ho tedy v klidu, protože je mi jasné, že když ji neudělá, končí na studiích a to bude i můj konec. Celé dopoledne obvolávám své známé v Praze.

Každý,... komu ve zkratce řeknu, o co jde a co se kolem mne děje řekne ohleduplně.

„Já se poptám. Jako reportáž by to mohlo  být dobrý!“

„Nepoptají!“ to vím, vyprdnou se na to.

Termín návštěvy exekutora mi byl oznámen před 14-ti dny. Mohu je tedy čekat každým dnem. Je jasné, že jim nejde o prachy, ale o dům a mne to zase táhne do Sauny, abych si trochu ulevil.

Ten přetlak se nedá vydržet.

Chlastám tři dny v kuse a odevzdaně čekám.

„Sakra! Měl jsem to dávno prodat, zaplatit resty, koupit byt a žít jako normální člověk!“ Napadá mne v třetím dni mé chlastací měsíční pouti. Úplně „geniální“ myšlenka mne napadla ještě ten večer kdy jsem měl asi tři promile.

„Budu se poflakovat po hospodách a tak mne nechytnou a tím pádem jim nemohu nic podepsat, ani předat klíče!“ radím se s barmanem Michalem.

„A jseš si jistej, že potřebují Tvůj podpis?“ točí mi další pivo.

„Jak to asi probíhá taková exekuce domu? Může si člověk vzít sebou alespoň spacák? A nebo jednoho dne mu prostě klíč do FABKY nevleze a na dveřích si přečte - zabaveno v exekuci. Dožít se toho táta, tak mne zabije.“ pivo do sebe otočím na ex, jako kdybych zrovna přijel z pouště Gobi.

„Hlavně přestaň chlastat a zachraň, co se dá!“ Říká Michal a podává mi další pivo.

„No to je výborný, Ty to tady do mne hrneš pod tlakem a já mám přestat chlastat.“

Zmocňuje se mne zlost z bezmoci. Máchnu rukou po mramorové desce baru a tři sklenice letí napříč lokálem. Barovou stoličku likviduji o stůl a pak už si nic nepamatuji. Prý mne uzemnil Radek, zavolali policajty a já končím na záchytce.

„Úžasné zařízení.“ Ještě lepší než psychiatrie. Všechno v kachličkách, všude kohoutky s hadicemi, prostě takový horší Aquapark. Jen sauna tam chybí.

O půl desáté přijela eskorta, že musíme sepsat protokol a zničeném zařízení.