STOPAŘKA - můj osud
Nerad bych probudil partaje a naši stopařku podvodnici nevyplašil. To je dobré.Nevyplašil.Takové kůzle. Jsem nejvyplašenější člověk na světě. Máma mi podává svazek klíčů.
„Který to je?“ pokračuji už hlasitěji, když v tom se otevřou dveře od naproti.
„Co se tady děje?“ rozléhá se tichou ranní temnou chodbou.
„Klid paní Čermáková. To jsem já, Magda.“ Reaguje mamka šeptem.
„Aha. A co se stalo?“ Konverzují šeptem obě dámy ve tmě, mezitím co já zkouším jeden klíč za druhým. Konečně. Zámek cvakne. Zažívám pocity opravdového lupiče. Máma stále vypravuje paní Čermákové noční příhodu. Nechávám je u toho. Ještě by se pletly, kdyby to kůzle na nás čekalo ve tmě s kuchyňským nožem v ruce. Po paměti nahmatám za dveřmi dlouhou lžíci na boty pro vykrytí případného útoku. Rozsvěcím. Nic. Obě dámy nakukují dovnitř za mnou.
„Verčo?“ Zkouším první kontakt na usmířenou. Ani nevím proč ji volám Verčo. Nic. Rozsvěcím tedy i v kuchyni.
„Verčo, jsi tu?“ Nic. Tak je to v pytli. Mega a půl v řiti. Rozsvěcím v chodbě zcela smířený s osudem, jak jsem zase naletěl. A hele. Na věšáku visí má bunda, co jsem na ni navlékl v autě. A vida, tak přece. Opět se stavím do bojové pozice připraven k útoku. V kuchyni čistý. Jako v těch přiblblých seriálech. Zbývá už jen ložnice. S vědomím fyzické přesily rozsvěcím naplno celý byt. Pod peřinou na manželské posteli spí. Kouká ji jen nos. Rychle zhasínám jako provinilec, co přišel pozdě z hospody a trefil dveře dětského pokoje. Je pět hodin ráno. V šest mi jede vlak do školy. Co teď. Psát zástupkyni omluvnou sms, že mi v ložnici spí nahá stopařka je asi hloupost. Dovolenou ve školství v průběhu roku také nedávají. No nic. Musím v tom mámu nechat. Alespoň ji vyzpovídá a celá historka se sama uzavře.
„Mami, ten nůž ale měj po ruce!“ podávám ji kuchyňský dranžírák, co budí respekt už od pohledu.
„Neboj. Třeba to je úplně jinak.“ Uklidňuje mne a staví na kafe. Sedám si k omlácenému umakartovému stolu. Až teď se přitrousí sousedka Čermáková.
„Tak co? Je tu?“ Stále šeptem s nožem v ruce, pro který si stačila skočit v průběhu mého mapování bytu.
„Není teta. Není.“ Chci se ji zbavit. Tady není proč co vysvětlovat. Vyprovázím ji zdvořile ke dveřím.
„A ztratilo se něco?“
„Nevím teta, ještě nevím. Běžte si lehnout, já musím do práce.“ To už je za dveřmi. Zavírám za ni. Teprve teď se mi opravdu ulevilo.
„Co s ní budeme dělat?“ Srkám horkou kávu a ptám se mámy jako bychom našli zatoulanou kočku.
„Co se dělá se zatoulanýma kočkama?“ čte mi myšlenky. Zná mě ze všech nejlépe. Jak by ne.
„Vrací se do útulku. Vězení pro zvířata. Říkala, že zdrhla z basy.“ Poznamenám ironicky u dalšího loku z šálku.
„Blbče. Nechám si ji. Mazej na vlak, ať ti to neujede. Já už to tady s ní zvládnu.“
Cestou vlakem do školy přemítám, co se ji mohlo stát. Lhala o strýci? Lhala o sobě? Kde má rodiče? Je ji nanejvýše dvacet pět. To holky tohoto typu nekončí přece v base. I když v dnešní době? Kdo se v tom má sakra vyznat. Odkopnout a dělat jako že nic? Že to není můj problém. Nebo projevit alespoň trochu toho obyčejného lidského zájmu? Jít do rizika vlastní újmy. Co s ní má máma za úmysl? Vždy toužila mít dceru.
Milan Kalous
V zajetí hry VIII. - vězení
Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.
Milan Kalous
V zajetí hry VII. - trestní oznámení
Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.
Milan Kalous
Demokracie před soudem
Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU
Milan Kalous
V zajetí hry VI. - lék na insolvenci
Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.
Milan Kalous
ŠKOLA HROU - školní jídelna
Tak už to začalo. Dva měsíce ve škole mi připadají, jako by měl už být konec školního roku. Vyždímaný, podrážděný, s příznaky totální únavy. Doufám, že je to jen ta podzimní a nebo jsem nastavil moc rychlé tempo.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x