Historky ze školství

Cestou domů se nemohu nevyhnout otázce. „Co teď bude dělat? On, učitel, kantor, v padesáti pěti. Prý umí opravovat televize. Ale co s tím? Dnes?“ vybavuji si kolegyni Vybíralovou jak říká, že je jí ho upřímně líto.

„Ale co sakra s tím?“ mozek jede na plný výkon na úkor řízení. A pak se to stalo. Z vedlejší mi tam vlítne krypl a já to jen tak tak  ubrzdím. Ten za mnou už ne. Rána ze zadu a troubení.

Ještě že mám starý krám bez airbagu. Prý to láme žebra. Napadá mne jako první. Tupě civím před sebe a zvolna vnímám realitu. Přede mnou stojí kretén, co nedává přednost,…ne pozor, to není kretén. V tom autě sedí Pavlík se vztyčeným prostředníčkem a zvolna se rozjíždí,…za mnou hučí další vůl ve Volvu …

„Do prdele! A je to tady!“ Pavlík náhle akceleruje a mizí.

„Co to tady vyvádíte člověče?“ řve mi u okýnka neznámý tlusťoch.

„Vy jste ho neviděl? Nedal mi přednost.“ ukazuji do prázdné křižovatky

„Koho?“ provoz už je zase v plném proudu

 Tak srandičky? Co jste chlastal? Volám policii“ plácne do mé zrezivělé kapoty, vrací do zadu, obchází svůj vůz, aby vyhodnotil škody.  

„Máte kliku, že spěchám a že máte takovou šunku.“ Volá do zrcátka a prohmatává ze spodu svého miláčka, jak pasák zatoulanou děvku. Pak mávne jen rukou, usedá a mizí. Jen já tam sedím dál a naplno mi dochází s kým mám tu čest. Parkuji na nejbližším možném místě a domů dojíždím busem. To chce jednu vychlazenou Plzeň. Nebo spíše dvě. A co, klidně tři.

U šestého piva volám psycholožce a prosím o radu.

„Zítra zajděte k lékaři a hoďte se marod. Než se to přežene. Na mne si netroufne.“

„No jen aby, Vy jste neviděla ten jeho výraz….“

„Viděla. Poslechněte mně a běžte k tomu lékaři. Ví kde bydlíte?“

„Myslím, že ne, i když kdo ví?“ připadám si fakt jak ve špatném filmu na špatné straně.

U sedmé Plzně dostávám kuráž.

„To by bylo, abych ustupoval kde jakému psychopatovi. Sakra.“ úvahy plynou a pivo dál teče. Bar opouštím se zavíračkou, povzbuzen, rozezlen a rozhodnut.

Ráno kocovina jako kráva a vybavuji si včerejší den, hlavně večer. Okamžitě přehodnocuji svůj poslední úsudek ze včerejška.

„Psycholožka má pravdu. Nikam nejdu a budu se držet stranou. Ten magor s tím počítá a ještě na mne pošle bezpečáka s testerem. Chce mne vyprovokovat.“ Kácím se zpět do postele. Mám ještě dvě hodiny fóra.

„Alespoň si opravím ta zadní světla.“ Je poslední, co mne napadá. Místo toho ale po procitnutí sedám k netu a první slovo ve vyhledávači je psychopat.

Co to obnáší, jak se k nim chovat a hlavně, jak se vyvarovat střetu s nimi.