Historky ze školství - závěr

Telefon na sebe nedal dlouho čekat. Zástupce. „A sakra. Nepodal jsem dovolenku …“ zásadní chyba   „Pane kolego, dostavte se neprodleně do mé kanceláře. Máte na to půl hodiny.“ Stručné, jasné „A je to!“ budu dýchat. Dýchat jako za mlada.

„Jak to mohl ale vědět?“ Že by mne Pavlík sledoval? Říkali, že je tím posedlý.“

S učitelováním je konec. Beru bundu a jdu.

„Kolik asi tak mám? Jedno, jedno a půl. Cítím se celkem fajn …“ přemítám nad porážkou. Ředitelství je na druhém konci města a autobus jede až za půl hodiny.

„Vy někam jdete pane mistr?“ Ptá se Lukáš, když mne vidí vycházet ze svého brlohu, kde přebývám. Jako jediný dva dny před vánocemi přišel, i když jsme na tom domluveni nebyli.   

„Co tady děláš Luky? Vždyť jsem Vám zadal domácí úkol?“ až se ho lekám.

„Já se Vám přišel podívat na to auto, pane mistr.“ Je to hodný kluk. Má už maturitu a teď si dodělává učňák. Moudré rozhodnutí.

„To světlo Luky asi počká, teď musím k zástupci.“

„Tak já Vás tam hodím pane mistr.“ Hned se chytá, jak mi být prospěšným. Zamítám, ale pak mi dochází, že to není až tak hloupý nápad. Proč čekat na popravu na zastávce MHD, když mne tam může odvézt osobní šofér.

„A ty máš řidičák?“

„No jistěěě.“ Utvrdí svým oblíbeným

„Tak pojeďme, ať to mám za sebou.“ Nechápavě na mne loupne okem a jde k autu. V kabině se aróma mého dechu koncentruje a snad proto přišla od Lukyho ta nutná otázka

„Pane mistr, je to moudré s tímhle dechem jít na velitelství?“

„Není, ale není zbytí.“ Nechápe a tak mlčí. Já mu odmítám cokoli vysvětlovat a do toho průseru zatahovat. Co si ale neodpustím...

„Na praxi budete mít asi Pavlíka. Já tady končím.“

„Cože?“ přibrzdí aby mu rozrušení nevlétlo do nohou.

„Jo. Už to tak asi bude. Pan Pavlík nemá titul na Střední škole jako kantor nemá co dělat. Někdo si asi toho všiml. A někomu se to nelíbí …

„Pan Pavlík je kretén pane mistr.“

„Pan Pavlík je nebezpečný kretén Luky.“ Doplňuji konverzaci.

„Pod nim já tady dělat opravdu, ale opravdu nebudu. Tak se mi dnes ten chlast v krvi docela i hodí …“ uzavírám a beru si HALLSku, abych alespoň trochu ztlumil zubní pastu s kvasinkami.

„Jestli to je tak, tak já tady končím. Tohle fakt nemám zapotřebí.“uzavírá Lukáš

„Tak to jsme na tom stejně. Chlastat v pracovní době se nemá. Ba co víc, ani před ní. To je jistá věc.“ Uzavírám duchapřítomnou úvahou.

Lukáš na křižovatce zapíná hands free a oznamuje to spolužákům. To už ale já tady nebudu.

U zástupce to bylo rychlé, krátké a jasné. Bezpečák už čekal s brašničkou a s lítostivým úsměvem. Věřím mu ho. Je to dobrý chlap a pohledem se mi skoro omlouval. Zástupce byl studený jako vždy. Zástupce musí být studený. Nakonec se ale ukázal jako vlídný chalan.

„Původně jsem s Vámi počítal místo pana Pavlíka.“ přebíjel nepřirozené ticho.

„To by se pane Inženýre nesmělo stát, co se stalo.“ A čekat už nemohu. Desátou platovou třídu neustojím finančně, ale….. nechme to být.“ Čtu A 4 mně podanou.

Nabídl mi dohodu, když už mne v životě neuvidí a nebudu se Pavlíkovi plést do cesty. To jen tak naznačil. Ubezpečil jsem ho, že se Pavlíkovi plést do cesty tedy rozhodně nehodlám. O psychopatovi a včerejší historce ve městě jsem pomlčel, ať si na to přijde sám, když už nevidí, jak mu žáci ze školy mizí a všude zní. Pavlík.

Stále jsem přesvědčen, že to není náročností, nebo buzerací od tohoto zamindrákovaného pana učitele bez vysoké školy. Ale  jeho nemocí, kterou tahá sebou do práce a tam si ji léčí. No tak si to tady užijte a dejte vědět, až ho někdo sestřelí, pokud se to vůbec někomu podaří.