Novoroční

Sníh křupe pod botou podvečerních chodců. Klidný sváteční večer. Trávník pokrytý sněhovou krustou, díky pouličním lampám i v podvečeru třpytivou. Stromy a keře zdobí jinovatka. Od zaparkovaných aut se domů vrací rodinka s dětmi. Nebo je to návštěva? Někdo venčí psa. Světýlka se mihotají v krajině. Zimní idylka.

nmsmith

Novoroční podvečer je ospalý. Sídliště zklidněné po bujarých oslavách svátku Silvestra. Sněhová plocha pod okny připomíná středověké bitevní pole. Šípy vystřelených rachejtlí zapíchané v závějích. Poházené roztrhané obaly od vší možné i nemožné pyrotechniky. Dole za silnicí tři prosklené moderní domy. Akvária. Ačkoliv mi tyhle domy sebraly výhled na rybníky a kostelík, jsou mezi nimi proluky.

Proluky zůstaly dosti široké, takže lze vidět pole, louky. Krajinu protkanou světly příbytků lidí. Má oblíbená scenérie. Světla v dáli lemující autostrády. Ve dne lze dohlédnout na obzor, až k horám. Světýlka krajiny se snoubí s měsícem a laškují s hvězdami. Ne však dnes. Dnes je nebe zakryté těžkým poklopem ocelových mraků.

Pod břehem nad silnicí je křoví. Silnice se tudy vine jako řeka. Na mostě přes silnici skupinka lidí zapaluje a pouští k temné obloze „čínské lampiony přání“. Mají tvar srdce. Lampiony vypuštěné z dlaní nejprve lehce zaváhají, zhoupnou se k zemi, pod úroveň mostu. Pak naberou sílu horkého plamene a prudce vyráží pozdravit firmament nebes. Jaká přání, sny a tužby asi nesou?

Otevírám okno, mrazivý podvečerní vzduch je příjemný. Periferním viděním registruji modré světlo probleskující křovím dole u silnice. Odráží se v oknech nižších bytů. Sanitka? Někomu je špatně po oslavách? V proluce na poli a na obzoru gejzíry několika menších ohňostrojů. Přijíždí další modré majáky.

Prosklená pavlač v nejvyšším patře protějšího domu se rozsvěcuje. Hlouček lidí. Sousedů? Zdálky to vypadá, jako když se rybičky v akváriu stáhnou k hladině očekávajíce krmení. Pavlač bliká: akvárium – tma – akvárium – tma. Rozzáří se schodiště. Blyští se helmy hasičů, novodobých rytířů vybíhajících v plné zbroji nahoru po schodech. Nikde ale žádné plameny. Dole na chodníku problikává v rytmu trancedance diskotéka modrých stroboskopů zasahujících vozidel.

Blik. Pavlač ztemněla. Rozsvítila se. Zhasla. Rozsvítila se. Časový spínač světel odměřuje čas jako metronom. Pavlač bliká jak automaty v herně. Jaká hra se asi hraje v tomhle podvečeru v protějším domě? Co se stalo? Kdo je její hlavní aktér? Kolik času mu ještě zbývá, a zda vůbec nějaký ještě má? Kvůli komu tolik lidí v mrazivém dni zasahuje?  Velké divadlo…kulisy poklidných světel oken domácností, barevná světýlka rachejtliček na zšeřelém poli vedle domu vpravo. A další lampionové srdce míří ke hvězdám. Nahoru. A nahoře, jen kousek vlevo pod střechou bitva o něčí zdraví, možná život? Pavlač je zrovna temná. Vlevo drama, vpravo radostné oslavy. Divadlo života.

Najednou žlutý obdélník vchodových dveří. Rytíři záchranáři jdou dovnitř. Světlo, tma, světlo, tma. Rybičky v akváriu jsou teď stranou vpravo u schodiště. Není vidět co se vlastně děje. Za chvíli obdélník dveří potemní. Zklidnění.

Blyštiví zbrojnoši odcházejí. Od paneláku vyjíždí sanita. Bliká. Policejní vůz majáky vypnul a odjíždí také. Potemněla pavlač i schodiště, stejně jako stroboskopy hasičských aut. Rybičky z akvária pavlače plavou do svých skrýší. Napravo od domu další gejzír rudých světýlek. Jsou veselé a třpytivé jako kouličky ozdob na vánoční stromeček.

Viditelná část představení skončila, hra však běží dál. Můžeme si domýšlet, co se přihodilo, vyfabulovat příběh, osoby, obsazení, pointu. Pár minut podvečera prvního dne nového roku…pár lidí, co místo posezení na základně vyrazilo splnit své povinnosti. Poslání.

Sníh křupe pod botou podvečerních chodců…poklidný sváteční večer. Trávník pokrytý sněhovou krustou, díky pouličním lampám i v podvečeru třpytivou. Stromy a keře zdobí jinovatka. Od zaparkovaných aut se domů vrací rodinka s dětmi. Nebo je to návštěva? Někdo venčí psa. Světýlka se mihotají v krajině. Zimní idylka.