V úterý má ve Sněmovně dojít k projednávání dlouho očekávaného návrhu zákona, zákona o registru smluv. Zní to jako úžasný průlom, konečně budeme moct online dohledat komu a za co platí naše radnice, i já bych z něj měl obrovskou radost, kdyby tady ovšem nebylo zásadní ALE.
Jako starosta malé obce vím, že je naprosto nereálné, aby něco takového v praxi fungovalo. Takto zpracovaný návrh s sebou přináší nemalé výdaje a ty si bohužel žádná malá obec nebude moci dovolit. Jedná se totiž o stejný princip jako s veřejnými zakázkami. Ani u nich nebyla dopředu zákonem jasně daná pravidla, ta se obce dozvěděly až prostřednictvím vyhlášky. Zjistily tedy až poté, co byl zákon v platnosti, že každá obec musí mít zřízený profil zadavatele, což znamená měsíční poplatek 850,-. Každá smlouva pak musí být vystavena na webu po dobu 5 let. A já se ptám, kolik takových neznámých skrývá do budoucna tento zákon?
Na rozdíl od velkých měst, malé obce nemají žádný úřednický aparát, často mají k dispozici pouze jednu jedinou účetní. Ta má spoustu práce v rámci svého úvazku a není v jejích silách, aby stíhala zadávat smlouvy do systému ve lhůtách, jaké tento zákon stanovuje.
Proto tento zákon vnímám jen jako populistický krok, který bude pouze zatěžovat již takto přetížené úřady. A byrokracie v naší republice již dnes není málo, že ano. Řešení neprůhlednosti v hospodaření naších radnic vidím v rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl neomezeně kontrolovat všechny obce a města. Jedná se o státní instituci, která má váhu a je vskutku podivuhodnou skutečnosti, že za 20 let existence naší republiky ještě nikdo nepodniknul tento elementární a zcela logický protikorupční krok. Na rozdíl od dalších populistických výkřiků, které jen rozšíří již takto nesmyslnou byrokracii, by toto opatření konečně jasně a efektivně ukázalo nepoctivým starostům, že žádná jejích malá domů neprojde bez povšimnutí.
