O pokladnách jenom jednou

Snažit se přijít s revolučním názorem na evidenční pokladny je dneska určitě zbytečné. Je už čtvrtý den po spuštění a věcí bylo řečeno nad míru. Pokud vlastně ještě máte sílu tohle číst, docela se vám divím.

Chci vám  říct jeden velmi důležitý důvod, proč jsou špatným krokem. Snažíme se zde věřit v to, že žijeme v demokratické společnosti, je to ústředním motivem naší Ústavy, hlásáme to do světa, ale z nějakého důvodu nyní děláme vše, abychom se vrhli do područí samozvané autoritě. Od národa, který strávil v útlaku takových desetiletí je to zoufalé a ona demokracie s každým buzeračním protokolem utíká sedmimílovými kroky pryč.

Elektronické pokladny totiž vnášejí do společnosti jeden princip, který je čistě antidemokratický, přinášejí presumpci viny. Živnostník či podnikatel je zde stavěn do role horší, než má vrah, násilník, pedofil a jiné zrůdy, je automaticky považován za vinného krácením blaha ostatních, maštěním si vlastní kapsy a vůbec zlovůlí nejhoršího stupně. Jednotlivci a malé až střední podniky tak vstupují do samovýdělečné sféry, která je velice důležitým prvkem dobře fungující ekonomiky jako zlovolné elementy, které by měly být pod neustálým dohledem.

Tento mechanismus určitě vytrestá ty, kteří výrazně šidili, snad se vybere víc na daních, pokud je to vlastně dobrá zpráva, že se narovná podnikatelské prostředí. O tom silně pochybuju. Jen se linie mezi šedou a „normální“ ekonomikou prohne někde jinde. Co se však stane jistě, je rostoucí míra záště, závisti a pokoření mnoha jedním, který si potřebuje něco dokázat. Všeobecně jsme známí tím, že rádi trošku ošidíme zde a zalžeme tady, ale proč…proč asi…