Krajské firmy a porodní víly

Krajské volby se blíží a my jsme tak opět zavaleni touhou oslnit a naslibovat hory doly. Zajímavé, že doly v tom nejsou až tak metaforicky...

Už na konci týdne jsou u nás krajské volby, takže by bylo až hříšné do toho trošku nerýpnout. Volby nám vždy přinášejí spoustu zajímavého, jednak uvědomění si základního prvku demokratické společnosti a zároveň vlastní pramalé role v její mašinerii, ale hlavně spoustu úžasné grafické práce, nadšení a odhodlání, nesobecké připravenosti obětovat se pro jiné a činit čiré dobro bez ohledu na politickou příslušnost.

Už jen z těch volebních slibů, by měl člověk pocit, že ať už vyhraje kdokoliv, bude vše, jak má být, rána budou příjemnější, káva voňavější, peristaltické pohyby střev bez deviací, konta se budou plnit, práce ubývat, starci a stařeny budou čilí a bez nemocí, fronty na úřadech zdrojem lidského štěstí a pohybovat se po republice vozem bude holá slast.

Těžko pak tomuto uvěřit, když je nám nabízeno, že se mají samosprávní celky řídit jako firmy. To Vám je taková hovadina, jen to bohužel zní tak nějak správně, že jo. Přeci po desetiletích hlubokého míru je tu pořád tak nějak odpor vůči státní moci a slovo firma, jíž je jí státní mocí, tou byrokratickou saní ubližováno, representuje opak, dobro. Tak snad abychom si řekli pár důvodů proč je to do nebevolající pitomost. Základním účelem firmy a důvodem její existence je vytváření zisku v předmětu činnosti v silně konkurenčním prostředí, musí si tak na sebe vydělat a mělo by jí i něco zbýt, zatímco kraje jsou financovány přerozdělováním ze státního rozpočtu a v ideálním případě vyčerpají veškeré svěřené prostředky na blaho svých obyvatel, kteří ji částečně skrze daně financují. Nebojují s ostatními kraji o svou existenci, jsou. Kraje a samosprávní celky se nevybírají lidi a ani je v případě jejich nečinnosti nepropouštějí. Kraje a samosprávní celky nemusí shánět odbyt, měly by pracovat pro zvýšení blahobytu a ne na optimalizaci a zeštíhlování procesů, a hlavně kraje a samosprávní celky jsou součástí státního aparátu a z té podstaty prostě nejsou firmy. Pravidlo dobrého hospodáře by fungovat mělo, ale jen co se týče ekonomického řízení a ani to ne do detailu.

Hloupé je, že konkurenti v boji o moc se toho chytí maximálně tím, že Vám řeknou, ať nikomu nedovolíte tohle udělat, následné nabízené řešení je pak nulové, nesystémové a přinejlepším populistické. Ta firemní analogie mě na krajských volbách zaujala asi nejvíc, snad i pro to, že mi to připadá, jako by nad tím nikdo nepřemýšlel, prostě použiju slovo, které vibruje. Ale jsou tu samozřejmě i plejády dalších bezduchých, významově prázdných sloganů naplněných rádoby žoviálností, které jako by vyblil nějaký špatný program na tvorbu volebních hesel. Spousta velkých myšlenek, her na city, cizinci vyhánějící cizince a pak těch deset fíků do kolíbky, které pomůžou, ale neřeší.

Fakt mám mnohem raději, když jsou volby na Slovensku a volí se župani, protože tam to má aspoň opravdový říz! „Kradnú nám tri miliardy eur, to sme mohli rok jest zadarmo!“ Omluvte mou slovenštinu, přeci jen jsem ročník 88, ale i tak vím, že zadarmo by to nebylo. Přesto to má tak nějak větší šmrnc a ještě méně reálných myšlenek než ty naše bezpáteřní sračky nemyslíte?

Kedluben