Kanadou na kole - 95. den - Vstávám časně…

...  možná i proto, abych předběhnul Gianlucu, který ještě chrápe. Přesto dělám fatální chybu.. loučím se a při loučení se zeptám na jeho doporučení ohledně nového kola… Byla to fatální až extrafatální chyba.

Pavel Kadlíček

Gianluca si nasadil čepici a vzal si tužku a blok a začal mluvit… a bylo po všem. Po hodině a půl čapění u stanu jsem měl naprosto odkrvené nohy a předjel by mne i osel. Rázně jsem utnul jeho rozhovor a od krajnice ku krajnici motal jsem se po cestě i s dřevěnýma nohama. Nasadil jsem obrovské tempo… Ve sluchátkách jsem měl celou cestu Cimrmana a tudíž jsem pelášil a smál se k tomu.

Cesta opět probíhala ve znamení „nahoru dolů“… občas „doleva“.. a počasí se usadilo na dobrých 12°C. Očima jsem bloudil po okolních bažinách, neboť má posedlost vyfotit losa byla neochvějná.. Dokonce jsem na jednu chvíli slezl z kola a vydal se do okolních bažin. Byl to bláhový pokus.. Místo losa měl jsem tak akorát vodu až po kolena.. a hromadu strachu k tomu. Jakýkoliv pokus „zajít si mimo cestu“ tady končí pořádným koupáním. Jdete jakoby po plovoucím mechu… a najednou rup a už jedete dolů.. Maximálně deset kroků a je po všem.. Přesto se na mne usmálo štěstí, neboť zhruba kilometr přede mnou zastavila auta – což je znamení, že se něco děje.. Pokud neslyším sanitku – je jasné, že jde o turisty, kteří něco vidí a tak to očumují… je to jasné. Co jiného než LOSA… Byl to nejdelší kilometr v životě… Viděl jsem, kterak lidé fotí „něco“ z auta… a pomalu odjíždějí… už jenom 200 metrů… 100 metrů.. poslední auto odjíždí… 20 metrů.. a fakt. Vidím prdel losa, kterak mizí v lese.. Jedinou útěchou mi tak zůstává, že k celému losu už mi chybí vidět jen předek a tělo… prdel již znám..

Dorazil jsem do odporného města Grand Falls a byl tak nadopovaný kofeinem, že jsem cestu prodloužil až do Bishop´s Falls. A byl to vskutku husarský kousek a zároveň dobrý nápad. V místním placeném kempu, který je zároveň parkem, se ptám na cenu… A kluk se mne ptá „odkud jsi?“.. poté, co řeknu domovinu, je naprosto uchvácen, neboť jeho kolega na pokoji na škole je z Česka. Mám dveře otevřené, peněženku schovanou a Alan mi jako prezent nese PRAVOU Plzeň a rozinkový chleba k tomu. Mám pro sebe celý park včetně sprch a elektřiny… A mám možnost spát na stole pod přístřeškem… Je mi opravdu blaze. Ke všemu mám nový prášek na praní ze včerejška a mám tudíž možnost oprat si svoji novou čepici, kterou jsem našel na cestě a která mi – dle mojí opice – nesmírně sluší! Jak málo stačí ku spokojenosti!

více info o cestě na www.canadabike.cz