Premium

Mimořádná nabídka
690 Kč/rok

Kanadou na kole - 92. den - Jako malé děťátko ..

.. jsem si připadal po probuzení na trávě za Motelem Helen´s Dinner. Utahán k smrti, uprosil jsem majitele o možnost setrvání na jediném zatravněném plácku podél celé cesty. Jedno je tu pekelně jisté – vzdálenosti a kopce. Společně s divočinou to tvoří naprosto úchvatný celek – no možná z okna auta či autobusu. Myslím, že jde o můj největší boj po čas celé cesty .. a zrovna na závěr.

Pavel Kadlíček

Představa, že v oné divočině ulehnu kamkoliv a časně z rána budu ze svého stanového příbytku sledovat ospalé losy a jeleny Caribou se momentálně jeví jako směšná … Ostrovu se totiž mezi místními říká „skála“ .. a takový vlastně ve skutečnosti je. Vidím trávu, jdu se mrknout na místo pro stan a ouha … tráva sice je, ale základ je kamení … samé kamení .. Kousek trávy si tu každý hlídá. Proto jsem byl štěstím bez sebe za tu trošku trávy a soukromí za hotelem. Úžasná Helen mi ve svém coffe shopu udělala café a poté další café .., její děti mi vlastnoručně vyrobily cereální pochoutku složenou z nalámaných tyčinek a sušených banánů .. a já mohl vyrazit. V restauraci jsem dostal varování, ať dobře plánuji průběh cesty, neboť dálnice po celou dobu nevede na pár výjimek přes civilizaci … a pro vše nutné musím sjet dolů. Zdá se to jednoduché, no já zakusil hned v poledne pokus o nákup chleba, když odbočil jsem z dálnice a padal dolů na hladinu moře.. po hodině jsem koupil chleba a pak dvě hodiny šplhal zpět na dálnici .. Naštěstí je Newfoundland přímo protkaný horskými řekami té nejčistší „rasy“ a já se tak můžu koupat na „nahato“ co půl hodiny. Přes veškerou krásu a rozmanitost na mě k večeru  sedá deprese a zmar .. Jízda napříč hustým lesem s úchvatnou scenérií těší maximálně půl dne, ovšem kopce nakonec završí dílo zkázy a dostávám pocit, že těch tisíc kilometrů nemůžu nikdy ujet .. Není snad rovného úseku delšího tři kilometru … K večeru zcela padám na hubu u jezera Georger Lake. Koupu se v naprosto křišťálové vodě a žehnám bohu za ujetých 100 km takřka na doraz. K večeru přicházejí místní chataři a nesou mi čerstvou vodu, jogurt a PIVO!! Energie je zpátky … už vím, co mi chybí!! Ten záhadný výrobek z chmele!

 

více info o cestě na www.canadabike.cz

 

Autor: Pavel Kadlíček | středa 25.8.2010 7:02 | karma článku: 9,15 | přečteno: 644x

Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 692x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 404x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 787x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 575x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 534x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?

Prodejna o rozloze 295 m2 byla vybavena regály, chladničkami, pekárnou,...
13. listopadu 2026  9:04

Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...

Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem

Díváte se na svah podél ulice Na Strži. Tady za pár let zde vyleze na povrch...
27. října 2026,  aktualizováno  17. 11. 16:48

Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...

Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor

Nový hostivařský hřbitov
13. listopadu 2026

Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...

Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?

Dvacet elektrických lokomotiv řady 380, známých také pod přezdívkou „Emil...
12. listopadu 2026

Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...

Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku

Ilustrační obrázek
14. listopadu 2026

Kudrnatá hříva jako růžička brokolice, prošívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako „bro“,...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 729x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×