Kanadou na kole - 91. den - Inferno ..

Takhle se dá nazvat můj první dojem poté, co jsem vyjel z břicha ocelové obludy do mlhou zahaleného Newfoundlandu. Tma, mrholení, absolutní mlha a naprostá dezorientace .. Nic nebylo jako doposud, jezdil jsem po cestě sem a tam a měl jsem zapnutá snad všechna světla, která sebou vezu .. A taky pocit absolutní úzkosti.

Pavel Kadlíček

Seřídil jsem si čas o půl hodiny dopředu – což mi vlastně ještě ubralo naděje .. a jal se setkat s dobrým člověkem. Městečko bylo jako v oparu a já byl přímo konsternován počtem barů a námořníků v nich .. Přesně jako v mých představách! Snažil jsem se optat místní omladiny na park či hřiště pro můj stan – no buď jsem absolutně nerozuměl jejich chrčení nebo jsem vzbudil smích. Ulehnul jsem tedy uprostřed města pod jedinou krytou střechou místního tržiště a nechal se co pět minut okřikovat místní mládeží v „natuňených“ autech, kteří naprosto nevzbuzovali sympatie. Když tu najednou přišel můj známý z lodi Andy i s rodinou, že jsou ubytovaní v místním hotelu a že mi domluvil místo na jediném trávníku ve městě! Jupíííí „I love you Andy..“ Jeho návrh mi přinesl opravdu klidné spaní, byť v noci pršelo, lilo, krápalo, mrholilo … prostě všechno, co sem na místní poměry patří. A tak jsem se dnes probudil v sedm ráno a vyšel před hotel, abych zůstal s „hubou dokořán“!! Absolutní drsná nádhera .. Tak tohle jsem přesně vídal ve svých snech .. Nepřístupná krajina zahalená v mlze, rybáři na člunech … syrovina prvního stupně .. a vůně ryb a café .. Skoro bych plakal dojetím. Až sem … a na kole! Andy pro mě přiběhnul o půl osmé a nabídnul mi sprchu .. a já tak mohu začít svoje putování po nejdrsnější krajině svého života voňavý a svěží. Absolutní vesmír  .. Cestou se stavuji v místním Info centru abych se zeptal, jestli je příštích 270 km do prvního městečka nějaká civilizace .. považuji to za „stupid question“ .. no paní se směje a tvrdí, že s touhle otázkou přicházejí všichni suchozemci a že je oprávněná, no prý se bát nemusím … prý je po cestě obchod J A tak se vydávám k Timu Hortonovi a mávám všem z lodi, kteří vyrážejí po noci strávené v místních hotelech na svoji túru … A já jdu na to taky … Mimo jiné, upozorňuji, že signál zde opravdu není, tudíž je asi zbytečné posílat SMS … díky všem!!

 

více info o cestě na www. canadabike.cz

Autor: Pavel Kadlíček | úterý 24.8.2010 4:12 | karma článku: 7,40 | přečteno: 790x

Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 690x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 400x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 784x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 575x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 531x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě

14. dubna 2025  8:27,  aktualizováno  9:06

Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...

Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident

15. dubna 2025  8:30,  aktualizováno  16:35

Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...

Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony

11. dubna 2025  18:12

Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...

Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu

14. dubna 2025

Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...

Vojenská letuška Lenka podlehla nádoru, lidé jí přispěli miliony na léčbu

13. dubna 2025  15:13

Vojenská letuška Lenka Růžková, které do života vstoupila před asi dvěma a půl lety výjimečně...

Větrem popadané stromy zastavily provoz na více než desítce tratí

17. dubna 2025  17:39,  aktualizováno  18:10

Meteorologové vyhlásili výstrahu před silným větrem na řadě míst v Česku. Kvůli následkům vyjížděli...

Dva mrtví při nehodě na Orlickoústecku, řidič po smyku narazil do stromu

17. dubna 2025  16:01,  aktualizováno  17:46

Dva lidé zemřeli dnes kolem poledne při dopravní nehodě mezi Českými Heřmanicemi a místní částí...

Auto srazilo na Nymbursku několik lidí u odstaveného vozu, dva zemřeli

17. dubna 2025  17:05,  aktualizováno  17:32

U Kolají na Nymbursku odpoledne srazilo auto několik lidí u odstaveného vozu, dva lidé zemřeli....

Skvělý vypravěč a neúnavný bojovník proti Rusku, vzpomíná Niedermayer na Štětinu

17. dubna 2025  16:48

Když Vladimir Putin v roce 2022 napadl Ukrajinu, Evropská unie si udělala na válku jasný názor...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 727x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."