Jižní Amerikou na kole - 23.den - Není nad to ..

..podělit se s okolím také o dny volna, neboli o dny, kdy se válím. Já se samozřejmě neválím, ale moje tělo to tak vnímá. Po tolika dnech šlapání mám problém zastavit nohy. I když sem šel ráno pěšky na nákup, měly nohy pořád tendenci dělat polokruhy, jako při šlapání na kole a protijdoucí mě měli za mrzáka a klopili zrak.

Ranní návštěva místního obchodu byla příjemným šokem. Měli vše.... VŠE!! Hrabal jsem se v regálech a bral věci jen tak do ruky. Majitel obchodu mě měl za marťana a ve zmatku mi ani nezapočítal rajče,... možná si myslel, že se ním jako marťan stejně zadusím. No já měl v hlavě jediné. Hned u stanu udělal jsem si vajíčka na cibulce, s párkem, kávou a mlíčkem... Prostě, někdy stačí strašně málo.

Byl jsem v kempu skoro sám a rozhodl jsem se udělat pořádkový den. Začal jsem holením. Měl jsem za to, že doba prudké zimy skončila sjezdem do Chile, tudíž vousy šly dolů. To, jak šly dolů pochopí jen chlapi.... případně baby, co na sebe půl roku nedbaly. Napřed jsem se snažil vousy stříhat, pak sekat a nakonec trhat. Uklízecí komando mne pozorovalo nervózně z dálky a připravilo si pytel a deratizaci na můj odchod. To ovšem zmíněné komando nevědělo, že po vousech přijdou na řadu ponožky, boty a oblečení - to vše, drhnuté v umyvadle ucpaném igelitovou taškou. Zprvu jsem volil postup - trenýrky, tričko, kraťasy, ponožky, boty, ale v rámci úspory času sem máchání provedl hromadné, čímž jsem alespoň získal stejný oder od kotníku po krk. Alespoň na mne nepolezou šváby a jiná havěť, neboť v tuto chvíli jsem havěť já. Pak přišlo na řadu kolo a umývání cyklobrašen. Měl jsem k dispozici hadicí, kartáč a fůru času. Kolo jsem zbavil bolivijského nánosu a zalil jej olejem. Poté jsem jej podrbal pod krčkem až udělalo lehounce "VRRRRRR". Ale tohle pochopí jen bajkeři, neboť ostatní si myslí, že kolo nemůže udělat " vrrrrr". Kecy, prostě přes přední brzdu "vrrrrr", že jo, pane Majer! Načež jsem přišel na řadu já a oddal se místnímu bazénu, přičemž jsem vyřizoval teskně telefonáty a maily.

Tohle píšu pro to, abych vás dohnal k nasranosti zimního času v domovině, zatímco já se koulel pod vodou tam a zpátky a slunce mi vysoušelo krovky. Vše dovršila návštěva městečka, které je opravdovým magnetem a perlou. Všude vůkol poušť Atacama, ale San Pedro si jede svůj neúnavný rituál ve stínu stromů. Jedna hospoda vedle druhé, kavárny, bary, obchůdky, bagety, kluci, holky a šest ras psů, válejících se kdemožnĕ a lizajících si koule. Ti jediní si na nic nehráli. Dal jsem presso, toust a s padající tmou se připravoval psychicky na odjezd.

Každá oáza jednou vyschne (kurva, to sem napsal chytře :-). Nastává odjezd do města Calama v poušti a hlavně hon na sehnání nového fotoaparátu. Toť alfa omega dnů příštích. Hrrrrrr na nĕĕĕĕ!!!!

více foto zde