Jižní Amerikou na kole - 21. den - Dobré novoroční ráno..

..nespal sem dobře, to tedy ne. V téhle pustině se kupodivu našel někdo, kdo záhadně někde koupil dvě petardy a jal se je odpálit po místní půlnoci. Ale možná jen někomu buchla hadice od kompresorů, protože oslava Nového roku je pro místní naprosto nezajímavá věc. Vše se upíná k únorovému karnevalu a ostatní je podružné, včetně vánoc.

Hostitelská rodina se přišla rozloučit a dala mi slevu na toaletní papír 1bolivijan, což je zajisté znak úcty. Já si nadělil k Novému roku hned z rána výšlap do bezmála pěti tisíc metrů, což byl nejvyšší bod celé cesty. A vyšlo to zrovna tak novoročenkově. Pustil jsem se do toho s vervou, ale zlehka. Vítr mi přál z boku a písku na cestě bylo tak akorát. Po čtyřech hodinách stoupání použil sem po dlouhé době kokové listy. Měly hlavně odvrátit hlad a žízeň, což se nepovedlo, neboť bych sežral i těhotnou lámu. Sto metrů před pomyslným vrcholem se cesta kroutila pořád nahoru a dolů a vítr nabíral obrátek. Moje psychika lítala nahoru dolů jakbysmet a začal sem cítit výšku. Nesměl sem udělat jediný manévr mimo myšlení, neboť v tu chvíli se mi zamotala hlava a vše se zastavilo. Prostě čučet a čučet před sebe a neměnit rytmus šlapání, ani kdyby kolem projížděl Bono s celým Ju a Tu..

A jak šel čas, byl sem najednou nahoře. Ani sem si to v tom vichru neužil. cesta se lámala kolem geotermální oblasti Sól de Manana ostře dolů a čekal mne 22km sjezd po kamení a písku k laguně Chalviri. Občas jsem při sjezdu zastavil a kochal se oblaky páry chrlící ze země, neboli čučel jsem, kterak si země uprdla. Sjezd byl opravdu divoký a já po dlouhé době nasadil do útoku i svoji helmu. Lítal sem po písku zleva do prava a kochal se krajinou.

Po hodině sem dorazil na kultovní místo, k malému ubytování u laguny. Na prahu seděla panimáma a já si přisednul. Probrali jsme počasí, jak se třou její lamy a tradičně sem nasadil osvědčenou fintu, neboli papírek, kde jsem napsal: ubytování, jídlo 1, jídlo2, snídaně, café...a nechal ji dopsat ceny. Tuhle makrofintu používám již čtvrtý den a nechávám tak bolivijce, upsat se ďáblu, neboť druhý den již nemůžou tradičně měnit ceny. Panimáma dopsala cifry 20 ubytování, a za jídlo 5 a poslala mne okoupat se do termálního bazénku, sálajícího hned před domem s výhledem na lagunu a plameňáky. Byl to jeden z nejlepších dnů cesty. Seděl sem a četl si tři hodiny ve vodě teplé přes 35stupňů. Kolem se pásly lamy a plameňáci žrali vše co z mého těla odtékalo do laguny. V okruhu sta kilometrů nebyl nikdo. Nasadil sem čepici proti vichru a lebedil a lebedil. Tělo se proměňovalo do mého starého Já a já si přál oslavit s nejbližšími silvestra tady. Po třech hodinách jsem dostal kolínka s lamou na večeři a ustlal si na podlaze. Panimáma se nehnula z místa a při svíčce neustále tkala podivné tretky na únorový karneval. Byl jsem tak utahaný, že i kdyby dělala na soustruhu, bylo mi to jedno.... bylo!

více foto zde