Jižní Amerikou na kole - 20. den - Ráno bylo kouzelné..

..dalo mi trošku práce vylézt ze spacáku, neboť jsem byl tučně obalená larva oblečením, ale dalo se to. Zjistil sem, že mi zmrzla všechna voda. Posnídal sem tedy jablko, neboť to se dalo rozpůlit o kámen. Někde po cestě sem ztratil svůj multifunkční nůž, což je tragédie srovnatelná s pádem raketoplánu. Důležitost takové banality, jako je multinuz si uvědomíte, až na takovéhle cestě.Mám naštěstí multifunkční kleště, které ovšem neobsahují nůž. Konzervu s tuňákem tedy otevírám tak, že kolíkem od stanu udělám do konzervy díru a kleštěma ji poté trhám na kusy.. a jablka půlím o řídítka, nebo kameny. Vítejte v pravěku.

Vrhnul jsem se s osmou ranní opět do víru pouště Siloli. Písek byl trošku namrzlý a kolo jakž takž drželo stopu. Měl sem to deset kilometrů ke kamenému úkazu zvanému Arbol del Piedro, což je mimo jiné turistická zastávka..., neboli v překladu pro mne - jídlo! Turisty i Arbol sem viděl již z dálky. Proběhlo cvičené focení, troška té čokolády jako dar a ujištění od řidičů, že laguna Colorada je pouhých dvacet kilometrů pískem. Zůstal sem na místě na půl hodiny sám a sundával ze sebe všechny nepotřebné svršky, neboť slunce rozjíždělo svůj rock&roll, když tu jsem náhle slyšel skřípění..... Božeee, slávaaa. Svatý Melichar řídil pluh a odhrnoval svým bagrem písek. Nevím, jak často se tohle na poušti Siloli provádí, no že to bude někdo dělat na Silvestra - to bych nečekal!

Zamával jsem bagristovi, poslal mu virtuální hubičku a frčel si to dolů k laguně Colorada. Bylo to poprvé po dvou týdnech, kdy jsem mohl na chviličku přeřadit na hrubý převod. Po desíti kilometrech byla totiž cesta opět zafoukaná a vše se vrátilo do starých kolejí. Pánbůh zaplať alespoň za tu chviličku potěšení. Dorazil sem k laguně a měl správně zaplatit 150bol, jako vstup do Národního Parku. Jelikož ale jeden ze správců dorazil na staré Jawě, strhla se debata ohledně šerednosti a praktičnosti tohoto stroje. Nechal sem chlapy debatovat a s přáním k Novému roku jsem se rozloučil, bez zaplacení. Ubytování bylo zhruba 10km, ale vichr přímo do ksichtu vzdálenost protáhnul na dvakrát tolik. Celou dobu jízdy jsem zíral na lagunu, kvůli které se sem sjíždí davy lidí, neboť laguna v průběhu dne mění barvu.. prý opět díky minerálům. Já osobně myslím, že je tam velká zářivka a elektronika to hlídá... No, to je jedno.. Já na tu lagunu čuměl spíše proto, že dopředu se díky vichru dívat nedalo. Nakonec jsem musel poslední tři kilometry kolo tlačit a padnout k nohám místní rodiny a poprosit o ubytování. Svalil sem se na postel, vleže domluvil dvě jídla plus snídani, café, víno na večer a na krátkou chvíli usnul vysílením. Ve čtyři na mne čekalo carne de lama s rýží plus omluva, že není elektřina ani sprcha, což je vlastně bolivijský standart.

Ve chvíli, kdy mi na hodinkách klikla půlnoc v Češku - otevřel sem si víno a zavřel oči, abych alespoň duchem byl doma při petardách a objímání. Co vás nezabije, to vás posílí. Všem vše nejlepší do Nového roku a moji rodině obzvlášť!

více foto zde