Jižní Amerikou na kole - 12. den - Vánoce .. je to tady.
Já se potřeboval dostat na kaktusový ostrov uprostřed plochy, kde prý byla ubytovna. Salár je obrovským magnetem pro turisty a myslím, že je to dokonce nejnavštěvovanější místo v Bolívii. 99% turistů se nechá naložit do tereniho auta, zaplatí cestovce a vyrazí na salár. S vodou, jídlem a v klimatizaci. To jedno procento je debil, co se rozhodně to přejet na kole. Vyrazil sem tedy opět na bílou plochu s Cimrmanem v uších a hlavou se mi proháněly rolničky, rolničky ....
Směr, který mi udávala navigace na ostrov byl ale proti absolutně skličujícímu větru. Nemohl jsem najít žádnou cestu, nic .. nula. Hodiny přibývaly a já se pořád motal v kruhu dvacet kilometrů od břehu. Zkoušel sem jet podle stop aut, ty ovšem byly po pár kilometrech zafoukané. Byl to totální psychicky kolaps a nevěděl sem co dál. Pojednou sem našel čerstvě stopy od auta a vydal se po nich. Věděl sem že nevedou požadovaným směrem, ale byl jsem rád alespoň za něco. Po dvacíti kilometrech se stopa začala stáčet a já z navigace pochopil, že cesta vede jiným směrem, do města Uyuni. Bylo mi to absolutně jedno, docházela mi voda, slunce absolutně pražilo a všude dokola jen bílo. Do města to bylo přes sto kilometrů a já nasadil extrémní tempo. Dál jsem si závazek zastavit a napít se vždy v celou. Takováhle cesta je skličující. Vidíte jen bílo, na obzoru se lehce kmitá pevnina, peče se na vás všechno, šetříte vším a lapáte po dechu. Poprvé jsem prožíval stav faty morgany. Uviděl sem na obzoru tečku a vydal se k ní, po desíti kilometrech sem zjistil, že tečka je za mnou...., občas sem přijel k plastové láhvi, kusů pneumatiky...a tak to šlo hodinu za hodinou.
Když pak, se najednou podívám do prava a souběžně se mnou terénní auto a všichni si mě foti. Zastavil sem je a oni mi nacpali brašny pitím. Řekli ať vydržím ještě padesát kilometrů a pak bude lépe. Znovu jsem to tedy rozpumpoval a po dvou hodinách další morgana....., vypadalo to jako fůra aut, možná i dům...jel sem jako o život a obraz byl stále zřetelnější. Bože, já sem našel na sto kilometrů Hotel del Sal, vystaveny ze soli. Je jako mekka pro turisty v terénních autech. Před hotelem bylo plno. Lidé ze všech koutů světa se fotili se santa čepicemi aby pojednou změnili svoji pozornost na mne. Nikdo nechápal, kde jsem se tam ocitnul. Byl jsem absolutně grogy, od soli, spáleny ale chtělo se mi pištět štěstím. Začali mi nosit z aut jídlo, café, ovoce... a já tam jen tak seděl na zemí a žral to všechno přes sebe. Do města mi chybělo 30km a já věděl, že stihnu zavolat ještě domů, že si koupím vysněný hotel, vanu, jídlo, víno... Byl jsem šťastný za ty stopy od auta, byť mě dovedly jinam než sem chtěl a zajel sem si kolem 100km. Ale byl jsem v civilizaci po více než týdnu. Ubytoval sem se, vypral si a umyl se - čímž jsem zasvinil potrubí v půlce města a vyrazil do vánočního města. Sežral sem všechno, co sem viděl a permanentně se na ulici objímal s turisty, neboť většina ve mně poznávala toho blba s kolem. Tomuhle říkám vánoce. Děkuju ježíšku.. moc děkuju.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje
Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Jednání o míru jsou v kritické fázi, řekl Trump. Rubio rovnou naznačil konec
Sledujeme online Americký prezident Donald Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo...
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Ve Vatikánu pohřbívají papeže Františka. Přihlíží i Trump, Zelenskému tleskali
Přímý přenos Na Svatopetrském náměstí začal pohřeb papeže Františka. Smutečnímu obřadu přihlíží nejméně 140...
Rusko drony zaútočilo na Charkov, výbuch zranil čtrnáctileté dítě
Při nočním ruském dronovém úderu na východoukrajinský Charkov utrpěl zranění čtrnáctiletý hoch....
Hrozba úniku plynu zastavila v Brně dopravu, hasiči evakuovali asi deset lidí
Brněnští hasiči a policisté v sobotu ráno na Hlinkách evakuovali přibližně deset lidí kvůli...
Podle Trumpa je mírová dohoda Ruska s Ukrajinou blízko, vyzval strany k setkání
Ukrajina a Rusko jsou velmi blízko mírové dohodě a měly by uspořádat setkání na velmi vysoké...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 727x