Jižní Amerikou na kole - 10. den - Hned ráno mne nečekalo nic ..

.. jiného než Salár de Coipasa, neboli bílé solené peklo. V Bolívii jsou dvě solná jezera a Coipasa je to menší, turistický nenavštěvované. Jezera mají na povrchu ztvrdlou krustu soli, po které se dá jet jako po asfaltu,... ovšem k tomuhle asfaltu se musíte dostrachat jakkoliv přes prvopočáteční bahno. Místní mne upozornili, že v období dešťů je možné, že jezero bude na některých místech zaplaveno vodou. Informace sice dobrá, ale když už se na některá místa v Bolívii dostanete, není takřka cesty zpátky. Prostě hop nebo trop.

Chtěl sem vyrazit brzy ráno, ovšem zjistil sem, že domácí odjeli a zamceli mi úmyslně toaletu i přístup k vodě - pravděpodobně abych zbytečně necintal s vodou. Čekal sem do devíti a když nikdo nepřijel, vykonal sem vše co sem potřeboval u domácích na dvoře. Stejně mne natáhli při nákupu vajec a mrkve, tak z toho mají alespoň hovno.

Vyrazil jsem tedy směr solné jezero a celkem dlouho sem hledal nějakou cestu, kterou bych se dostal až na solný povrch. Propadal jsem se do bahna, klel sem jako dítě, už už to vypadalo dobře...a pak zase ne. Až najednou začala půda pod koly tvrdnout a okolí se začalo měnit na pouhé dvě barvy-bílou a modrou a už to frčelo. Když sem dojel asi třicet kilometrů od břehu, získal sem pocit že všechno vidím dvakrát...a než sem stačil cokoliv udělat, jel sem v solance. Solná voda stříkala všude, hloubka asi 10 centimetrů a pocit, jako když se kloužete na zrcadle. Oblaka se odrážela ve vodě a já si jen hlídal směr protější hora, který mi vytyčila navigace. Po chvíli se vše vrátilo k normálu a já pelášil po tvrdém povrchu.

Největší průser nastal po osmdesáti kilometrech, kdy mi chybělo do konce 5 km a já viděl zničehonic odraz hor zrcadlově. Bylo mi jasné, že varování místních o velké vodě na konci plané nebyla legranda. Mohl jsem brečet, mohl jsem nadávat, ale nikdy se nevrátit zpátky! Dál jsem předni nižší brašny dozadu na sebe, všechno pořádně prikurtoval a na cvrká se rozhodl projet tuhle solnou šlamastiku. Voda kolísala, chvíli sem musel s nohama dolů a plakal při pohledu na kolo, kam všude se solanka dostávala. Moje kožené sandály byly zcela prosolené, což v případě hladu znamenalo, že by se daly sežrat. Po pěti kilometrech vystřídalo vodu bahno a to dovršilo zkázu. Vystoupal jsem na břeh a po kilometrů našel mrtvou vesnici s tekoucí vodou. Umýval sem všechno snad hodinu, filtroval si vodu na pití a čučel do té nekonečné dálky, kde že sem se to ocitnul. Byl jsem sice na druhé straně Saláru, ale nevěděl sem kde.

Po ujetí třiceti kilometrů jsem narazil na vesnici Luka a poprosil místní, jestli mají obchod. To je většinou úsměvná záležitost, neboť když tohle přijde, tak jde většinou půlka vesnice se mnou, zabouchá na vrata, otevře nějaký hombré, oni mu řeknou, že je tu gringo a potřebuje žrádlo. No a hombre mne vezme do chlívku a nabídne mi tři tisíce sušenek, coca colu, čoko tyčinku a to je všechno. Chtěl sem pečivo, ovšem měl triuplne tvrdě bulky - prý za 5bolivianu. Tak jsem vzal jednu z tvrdých bulek a zaklepal s ní o stěnu "gong gong"ozvalo se. O.K, dobře řekl hombre, tak 3 boliviany. Vzal jsem to. Lepší než nic. Ustlal sem si poprvé ve stanu pod střechou polorozpadlé tělocvičny a poslouchal jak začíná pršet. Do toho jsem si navařil hyper geniálního tuňáka a těstoviny a nadrobil do toho bulky jako strouhanku. Tělo to nepozná a když se to v břichu obalí, bude myslet jak si žeru řízek v trojobalu.

Autor: Pavel Kadlíček | pátek 28.12.2012 13:42 | karma článku: 14,86 | přečteno: 859x

Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 690x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 400x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 784x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 575x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 531x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Před a po. Satelitní snímky ukazují zkázu po útocích USA na jaderná zařízení

23. června 2025

Nové satelitní snímky ukazují následky amerického vojenského úderu, který v neděli cílil na íránská...

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Tomahawky z ponorky, „drtiče bunkrů“ z B-2, zasypané vchody. Co ničilo jaderný Írán

22. června 2025  12:08,  aktualizováno  21:03

USA zdevastovaly íránský jaderný program a jaderné ambice Teheránu jsou nyní v troskách, uvedl...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

Decroix odstraňuje magisterský titul. Vzdělání z Francie je výhoda, zastal se jí Fiala

19. června 2025  9:14,  aktualizováno  22:15

Ze stránek vlády zmizel ve středu večer titul Mgr. u jména nové ministryně spravedlnosti Evy...

Izrael a Írán souhlasí s příměřím. Začne platit v úterý, oznámil Trump

24. června 2025

Írán a Izrael souhlasily s vyhlášením příměří, které po 12 dnech ukončí současné boje mezi oběma...

Vedro, pašeráci, rakety. Jak jsem zažil Hormuz, kde se právě pěkně potí dějiny

24. června 2025

Premium Kdyby si peklo chtělo otevřít na Zemi filiálku, Hormuzský průliv by byl dobrá parcela. Když tam byl...

Strašák jménem povolenka. Kolik mohou domácnosti připlácet za topení i benzin

24. června 2025

Premium Domácnosti obchází strašidlo nových emisních povolenek, které mají už za rok a půl zdražit vytápění...

Odposlouchávali i vydírali vlivné. Rusové měli agenty v české armádě i v ČEZu

24. června 2025

Premium Verbování lidí ke spolupráci s ruskými tajnými službami, výhrůžky, sledování lidí, odposlouchávání...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 727x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.