Hlavně nevyhořet

"V životě je dobré se pro něco zapálit. V krematoriu už bude pozdě." Na základě mých příhod si nemohu odpustit doplnění tohoto oblíbeného citátu. "Doma je lepší nic nezapalovat, protože pak už může být pozdě."

Je zajímavé, že ačkoliv jsem beznadějný romantik, který má rád večery i koupání ve dvou při svíčkách, od tohoto zdroje světla mi doma nikdy nic nechytlo. Ovšem příhod s ohněm, který je dobrý sluha, ale špatný pán, mám hned několik.

První se stala v mých 22 letech, kdy jsem bydlel v malém podkrovním bytě. Byl to vlastně pouze jeden pokoj s umyvadlem a sporákem v malé chodbičce. Když člověk bydlí sám, tak vaření moc nedá a tak se většina mého kuchařského umění odehrávala v pánvi Wok nebo jednom hrnci.

Jednou takhle večer jsem se rozhodl, že si uvařím brambory. Dal jsem je vařit do hrnce a na chvíli odešel do pokoje , abych otevřel okno a pustil dovnitř čerstvý vzduch. Po chvilce kdy jsem v klidu odpočíval s knihou na posteli jsem uslyšel za oknem déšť a ucítil podivnou vůni, která mi něco známého připomínala. Nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale ta vůně stále sílila. Pořád jsem přemýšlel odkud ji jen znám a pak jsem na to přišel. Vonělo to přesně tak, jako když jsme si jako malé děti pekli na ohníčku brambory v popelu.

Bylo mi divné, že by si někdo v tomhle počasí dělal ohýnek a vykoukl jsem z okna. Venku nebylo nic vidět ani cítit a v tu chvíli mi došlo, že vařím brambory. Naštěstí jsem doběhl ke sporáku právě ve chvíli, kdy první plamínky začali mlsně olizovat popel, který zbyl z brambor v hnci.

Uplně jiný příběh se odehrál před několika lety při rekonstrukci bytu. To ráno jsme s bývalou přítelkyní měli naplánován úklid sutě a odvoz objednaným kontejnerem. Když jsem přijel k bytu, řidič již čekal před domem. Řekl jsem mu ať chvíli počká, že začnu nosit připravené pytle ze sutí a vběhl do domu. Ucítil jsem mě už dobře známou vůni ohníčku, která mě však v činžovním domě docela překvapila. Řekl jsem si, že asi někdo něco spálil a otevřel dveře našeho bytu.

Z bytu se vyvalil hustý dým a přede mnou hořela plamenem dřevěná futra. Hlavou mi blesklo, jak je to možné, vždyť ještě včera je špachtlí a letlampou opravoval jeden velmi šikovný řemeslník? Nezazmatkoval jsem a vrhl se skrz oheň do místnosti, která byla kdysi koupelnou a kde trčel ze zdi jediný funkční kohoutek s vodou. Rychle jsem namočil staré tričko, které jsme měli místo hadru a začal jsem s ním plácat hlava nehlava přes hořící futra. Podařilo se mi sice plameny sice trochu zkrotit, ale díky hustému dýmu jsem nemohl dýchat a musel tak ustoupit. Zabouchl jsem za sebou nové protipožární dveře našeho bytu a vyběhl ven.

Vychrlil jsem na řidiče, že mi v bytě hoří a musím zavolat hasiče. Ten jen suše oznámil: "Dobře já teda přijedu jindy." a odjel. Vytočil jsem číslo na hasiče a za chvíli již byly slyšet sirény tří požárních vozů. Mé přání, aby si toho hlavně nikdo ze sousedů nevšiml nebylo vyslyšeno. Vozy se s křípěním brzd zastavili přímo před domem a hasiči za pokřiku velitele začali napojovat hadice jako by hořel celý dům.

Ve chvíli kdy vběhli do domu a otevřel jsem náš byt prvnímu z nich poklesla brada a řekl: "Vždyť vám to tady jen trochu doutná." Evidentně ho rozsah požáru nepotěšil. Mohutným proudem vody z hadicem uhasil v mžiku to, co já se marně snažil uplácat tričkem. Oheň byl uhašen, bohužel v bytě to vypadalo, jako by se tu přehnala menší povodeň. Poděkoval jsem a předal potřebné informace, aby hasiči mohli odjet. Ve chvíli kdy jsem děkoval bohu za to, že jsme před dvěma dny nainstalovali nová protipožarní okna i dveře, se ozval telefon. Volala má přítelkyně.

"Prosím tě jela jsem autobusem k bytu a tam do tý naší jednosměrky jela spousta hasičských aut. Říkala jsem si jestli nejedou náhodou k nám."

Dnes již na tuto příhodu vzpomínám s úsměvem. Vše se mi znovu vybavilo ve chvíli, kdy jsem na nedávné návštěvě ucítil známou vůni ohníčku ani po delším hledání jsme nemohli přijít na to odkuď se bere a to se již v bytě nedalo moc dýchat. Až když jsme otevřeli okno, tak se na nás vyvalil hustý dým z bytu pod námi.

Po delším bušení na dveře souseda, se objevil starší muž zahalený v dýmu se slovy:

"Mám to pod kontrolou, jen jsem připálil hrníček."