Za 30 let se náš důchodový systém zhroutí; Státu
chybí peníze na penze; Politici dál tápou, kde vzít na důchody… Takové a
podobné nadpisy článků můžeme takřka neustále vidět v denním tisku. Pojďme se
podívat trochu podrobněji na současný stav vyplácení důchodů, penzijní reformu
a na to, jak předejít katastrofickým scénářům.
Současný důchodový systém je vlastně postaven pouze na jednom pilíři a to na státní penzi. Důchody jsou vypláceny díky tzv. generační smlouvě, kdy lidé v produktivním věku platí sociální pojištění a z něho se pak vyplácí důchody. Tento stav je, vzhledem k nízké porodnosti a zvyšování průměrné délky života, neudržitelný. Zatímco např. v roce 1948 9,5 pracujících financovalo jednoho důchodce, v současné době už je to pouze 2,5 pracujících. A tento stav se nadále, díky výše uvedeným důvodům, zhoršuje. Současný systém vyplácení důchodů možná vydrží 20 let, při velkém státním deficitu, zvyšování daní a oddalování odchodů do důchodu možná i 30 let, ale pak přijde totální kolaps.
Jedním z řešení je tzv. penzijní reforma, která by do našeho penzijního systému přidala druhý pilíř. Druhý pilíř je vlastně povinně volitelné zabezpečení penze. Jde o to, že člověk část svého sociálního pojištění neodvede státu, ale na svůj vlastní účet.
Ale ani zapojení druhého pilíře a provedení penzijní reformy zásadním způsobem problematiku důchodů neřeší. Proto je třeba využít i třetí pilíř důchodového systému, kterým je soukromé zabezpečení na penzi. Na výběr je na našem trhu dostatek produktů, kde si člověk může spořit na penzi, a je třeba říct, že dnešní třicátník, který tento třetí pilíř nebude využívat, bude v důchodu žít sotva na hranici životního minima. Dá se říci, že pouze člověk, který bude v aktivním věku využívat 2 a 3 pilíř důchodového systému a v důchodu k tomu přibude pilíř první, se důchodového věku nemusí obávat.
Ať už budoucí vláda bude jakákoliv, doufám, že bude mít takový mandát a tolik odvahy, aby potřebnou penzijní reformu, a nejen tu, provedla. Jak řekl Augusto Iglesias Palau: „Hledat takovou reformu, která bude jednomyslně schválená všemi, je zbytečné. Reformu musí ´protlačit´ většina proti vůli menšiny.”
Jen se obávám, aby čekání na penzijní reformu neskončilo jako čekání na Godota ve stejnojmenném absurdním dramatu Samuela Becketta. Godot totiž nepřišel…
Článek byl psán a publikován na stránkách cz.altermedia.info začátkem ledna 2007. Vzhledem k tomu, že současná vláda provedla jen kosmetické úpravy důchodového systému, nikterak jsem do obsahu článku nezasahoval a ponechal jsem jej v původním znění.
