Postřehy z minulého týdne

48.týden 2007, (26.11.-2.12.2007)                Jelikož jsem měl tu možnost zúčastnit se jako delegát 18.kongresu ODS, podělím se s vámi jen o pár postřehů, které jsem v médiích moc nezaznamenal a také o svůj stručný pohled na tento kongres. Mnohé hlasy předpovídaly před kongresem nedostatek prostoru pro politickou diskusi, jelikož jednání bylo pouze jednodenní. Musím podotknout, že dle časového harmonogramu byl prostor pro politickou diskusi vyčleněn v prvním bloku necelé tři hodiny, a v dalším bloku půl hodiny.

     Jelikož jsem měl tu možnost zúčastnit se jako delegát 18.kongresu ODS, podělím se s vámi jen o pár postřehů, které jsem v médiích moc nezaznamenal a také o svůj stručný pohled na tento kongres. Mnohé hlasy předpovídaly před kongresem nedostatek prostoru pro politickou diskusi, jelikož jednání bylo pouze jednodenní. Musím podotknout, že dle časového harmonogramu byl prostor pro politickou diskusi vyčleněn v prvním bloku necelé tři hodiny, a v dalším bloku půl hodiny. Realita byla taková, že krátce po 18hod. byly zcela vyčerpány všechny přihlášky do diskuse a prostor vyhrazený pro politickou diskusi ani nebyl naplněn. Nicméně jedno z usnesení, které bylo přijato, vyzvalo vedení k uspořádání ideové konference na jaro příštího roku. Další postřeh, který rozhodně stojí za zaznamenání bylo vystoupení senátora a teplického primátora Jaroslava Kubery. Jeho projevy bývají tradičně odlehčením maratonu kongresových příspěvků a jeho podání je velice osobité. Nejen z toho důvodu, že jeho, převážně „z hlavy“ odříkané příspěvky, jsou podány vážně a zároveň vtipně, ale především je zajímavá jeho konfrontace coby senátora na straně jedné a primátora na straně druhé. Rozhodně doporučuji shlédnout na http://www.ods.cz/akce/kongresy/18.kongres/projev.php?ID=756&podsekce=530.Dle mého názoru to byl kongres informativní, konaný ani ne v poločase zamýšlených a započatých reforem. Osobně jsem od něj žádná zásadní, převratné či překvapivé poselství nečekal. 

     A ještě jednu repliku, tentokrát z pondělních Hospodářských novin, kde Jan Kubita v prvním odstavci svého článku shrnul kongres následujícími slovy: „Nejdřív bujarý večírek, ráno pak spousta dlouhých a pozitivních projevů, pak každému pět minut na jeho názor, ale musí se to stihnout za dvě hodiny a pak hned konec. Přesně takto si Topolánek zrežíroval sobotní jednodenní kongres ODS v Praze. A vyšel z něj jako silný předseda.“ Už z výše uvedeného odstavce asi pochopíte, že s takovýmto shrnutím nebudu moc souhlasit. Pod pojmem „bujarý“ večírek si představuji trochu jinou formu zábavy, než na které  jsem byl. Dále je pravda, že zaznělo doporučení na dodržení pětiminutového limitu na příspěvek, ale rozhodně nedocházelo k vypínání mikrofonu po vypršení tohoto limitu. A dvě hodiny na příspěvky rozhodně vyčleněno nebylo, bylo více. A jestli z něj předseda Topolánek vyšel jako silný předseda? Myslím, že toto hodnocení je ještě brzy. Možná je výše uvedené shrnutí pana Kubity jakousi odpovědí za štiplavé poznámky předsedy Topolánka v úvodním projevu směrem k novinářům. 

     Ještě jednou z pondělního vydání Hospodářských novin, ale už z jiného soudku. Ve své analýze se David Havlíček zabývá závažným tématem energetické krize, která údajně čeká Česko už za pár let. A to díky tomu, že vzhledem k neustále se zvyšující poptávce po elektřině nebudou kapacity na její výrobu. Česko dle jeho slov nestihne vystavět dostatek zdrojů levné elektřiny. Tato krize nečeká ovšem pouze Česko, ale i Polsko či Německo. V roce 2006 činila v ČR výroba elektřiny 84,4 TWh a spotřeba byla 59,4 TWh. Podle státní společnosti ČEPS, která vlastní přenosovou soustavu stoupne spotřeba do roku 2014 až na 70,3 TWh. Velice by mě zajímal názor ekologických stran, sdružení, ochránců přírody a dalších enviromentalistů na tuto problematiku. To, že spotřeba elektřiny roste je prostě fakt. To, že čím větší poptávka po ní bude, tím vyšší bude její cena je taky fakt. To, že i její nedostatek bude způsobovat její zdražování je taky fakt. Skutečně je v ekonomických silách státu a spotřebitelů pokrýt očekávaný nárůst spotřeby elektřiny pouze alternativními či obnovitelnými zdroji energie?

     Zelení nám po dlouhých týdnech dohadů, tápání, vyjednávání a hádkách vygenerovali další možné jméno, které by se mohlo ucházet o křeslo ministra školství. Třicetiletý poslanec z Brna Ondřej Liška tuto výzvu přijímá. Prezident Klaus bude vzhledem k jeho věku jej jmenovat „s třesoucíma rukama“. Jeho věk opravdu může vzbuzovat různé názory a dohady. Mě osobně ale zajímají zcela primárně jiné věci než jeho věk. Jaká je jeho kvalifikace na post ministra školství, jaký je jeho koncept vedení tak důležitého ministerstva, jaký má kolem sebe tým lidí a s jakým vzděláním, jaké jsou jeho vize, kterým směrem by se měl resort školství ubírat? Zatím se pouze dočítám, že „sedmičlenné vedení Strany zelených rozhodlo, že se Liška stane ministrem školství“. Na základě čeho? Proč zrovna on? Čím vyniká nad ostatní možné kandidáty? Jestli šlo jen o vygenerování co možná nejpřijatelnějšího jména v rámci už tak dost rozhádaných Zelených, tak jsem na pochybách, jestli je to stejně tak přijatelné i pro resort školství. Ale nechci předbíhat, možná nás pan Liška svou koncepcí a svými kvalitami překvapí. Jestli příjemně či naopak, to záleží na něm. 

      Předseda ČSSD Paroubek vyzývá k jednání o oficiální pozici Česka k problému globálních klimatických změn. Dopisem byl obeslán jak prezident Klaus tak premiér Topolánek. K tomuto jen velice stručně: na základě čeho je potřeba mít oficiální stanovisko k tomuto problému? K tomu, aby prezident nemohl napříště v zahraničí prezentovat svůj pohled na tuto problematiku? Myslím, že v Česku je spoustu jiných, důležitějších problémů k řešení, než je zrovna tento. 

     Postřehy tradičně zakončím moudrem, jejímž autorem je tentokrát Francois de la Rochefoulcauld,: „Jen málokdy něco opravdu nejde; chybí nám spíš snaha než možnosti.“

Přeji úspěšný týden. 

Michal Kadlec