Zavařujete?

Ovoce i zelenina je dostupná prakticky celoročně, a tak zavařování má smysl asi jen v případě vlastní úrody. Leda by vás to bavilo aspoň jako mě a chtěli jste vyzkoušet nějaké speciality.    

Letos jsem si začala s myšlenkou na zavařování pohrávat kolem svatého Jána, když jsem si umanula vyzkoušet naložené černé ořechy jako kompot, ne v alkoholu. Nejprve jsem neměla kloudný recept, ve starých kuchařkách to vypadalo dosti zdlouhavě, ale začala jsem hned ořechy máčet a vyměňovala vodu každý den.

Do toho přišlo pozvání do Dvojky na téma zavařování (9. 7.) a já začala vymýšlet, co tam asi tak méně obvyklého předvedu? Nu, další pozvání, a to na návštěvu spojenou i se sklizní rybízu, mi odpověď hned nabídlo: rybíz bude.To bych mohla zkusit ten recept, co jsem si našla v jedné čokokuchařce, kterou jsem listovala na čokoládové předváděčce v zimě! Kde ten recept jenom mám? Našla jsem ho, ale jen rozpis surovin na kousku papíru - aha, to asi jsem myslela, že je postup stejný jako u švestek, ono to půjde... Ještě jsem se vrhla na net, zda nenajdu něco podobného, ale samá voda, jen jedna rybízovočokoládová omáčka, která se vařila už z hotového želé a podávala ke zvěřině - hm, to mi moc nepomůže, ale tip to špatný není. Rybízová čokoláda má užití asi jako brusinky, tedy jako sladká pomazánka i pikantní omáčka k pečeným masům. V důsledku okolností jde o víceméně autorský recept:

Rybízová čokoláda

600 g otrhaných kuliček červeného rybízu dáme vařit se 150 g cukru, po dvaceti minutách přidáme 60 g hořké čokolády a tři velké lžíce kakaa, povaříme. Chceme-li rybízovou čokoládu použít nasladko, můžeme přidat trochu rumu, chceme-li ji použít naslano, přidáme trochu balsamica. Chuť po uvaření není zcela ohromující, směs potřebuje trochu proležet. Plníme do menších skleniček, uzavřeme, otočíme.Při hledání dalších zajímavostí jsem našla v ručně psaném sešitu receptů, který jsem nedávno dostala, tuhle zajímavost. Pochází z Podkrkonoší a zpsán byl asi tak za první republiky.

Borůvky na slunci

Na pětilitrovou láhev borůvek se dá 1 kg cukru. Na dno se nasype cukr, pak borůvky, zase vrstva cukru, až je láhev plná - nahoře musí být cukr. Pováží se a dají na slunce. Až jsou borůvky nahoře (tedy pustí šťávu a vyplavou) a hodně kysají, svaří se a uloží.Vím, že se kysáním připravovala malinová šťáva, tak to bude něco podobného, vzniklá kyselina by měla taky konzervovat. Třeba to někdo zná nebo vyzkouší. Klasicky se borůvky prosypávají cukrem a zavaří tak, ve vlastní šťávě, ale sama je dávám raději do mrazáku, nemívám jich totiž tolik.Když už ořechy vypadaly černé dost, tak jsem se rozhodla s nimi pokročit. Jaký je tedy celý postup? Nejjednodušší recept jsem našla u Wecka z r. 1913:

Černé ořechy

Ořechy trhané kolem slunovratu propícháme např. špikovací jehlou a namočíme do studené vody, kterou denně vyměňujeme cca dva týdny, až jsou ořechy zcela černé. Pak je povaříme ve vodě doměkka, slijeme a zvážíme. Do přiměřeného množství vody dáme stejnou váhu cukru a svaříme ho s kouskem skořice a hřebíčkem. Přidáme ořechy a povaříme dvacet minut, necháme vychladnout. Druhý den ořechy vybereme do skleniček, sirup znovu svaříme a nalijeme na ořechy. Zavíčkujeme a sterilujeme dvacet minut (na 80 stupňů).Bude potřebovat taky proležet, ale po rozkrojení vypadají zajímavě, na ozdobu dezertů by to mohlo fungovat.Už se těším na další plodiny, které mi letos přijdou do cesty, třeba se z nich vyklubou i nějaké dosud nevyzkoušené nápady na ovocné hořčice. Nemám sady ani plantáže, tak si můžu se zavařováním jen tak hrát a pojímat ho čistě jako relax. Nenavařím zásoby pro regiment, ale pár zajímavých lahůdek přece jen během sezóny vznikne.