Překvapivě chutné moučníky z brambor

Vyzkoušela jsem tyto starší a méně používané recepty a mám dobrou zprávu: chutnají skvěle, jak jsem ověřila na poměrně širokém vzorku lidí. A vystačíte s pár běžnými surovinami.

Nějak se u nás brambory nasladko nepoužívaly na žádný způsob, ani jako škubánky. Ty jsme mívaly, ale jen naslano s tvarohem nebo k omáčce. Mojí babičce i matce zřejmě bramborová těsta pořád moc připomínaly ošizené válečné vaření, ale s malou úpravou jsem pár těchto receptů úspěšně ozkoušela.

Těsta odlehčená zeleninou jsou trendy, a s bramborem je stejně práce jako s řepou či dýní. Přípravu je jaksi třeba trochu naplánovat, totiž uvařit si tu zeleninu předem. A v případě kynutého těsta se musí sladit ještě s dobou kynutí a konzumace po upečení, protože to vydrží dobré tak do druhého dne.

Na kynuté bramborové těsto jsem nadrobila droždí rovnou do mísy a spolu s ostatními surovinami zamíchala a propracovala v robotu. Vzala jsem: půl litru mouky, stejně brambor, dvě vejce, 2 lžíce cukru, 1 droždí, 150 g tuku a trochu mléka. Z části těstajsem umotala buchty s povidly, ještě jsem je hodně potírala máslem. A zbytek jsem stočila na závin, ten dá totiž méně práce :) Taky jsem ho potřela a vše pěkně upekla. Buchtičky i závin vypadaly hezky. Po upečení jim ještě prospělo potření směsí rumu a rozpuštěného másla.

S bramborem bylo těsto kypřejší, lehčí, prostě dobré. Buchty snesly i zmrazení.

Příprava koláče s tvarohem není složitá ani náročná na suroviny. Vzala jsem zase stejně brambor jako mouky (po 250 g), k tomu 1 vejce (místo původní půlky), a 80 g tuku (máslo+jiný tuk) umíchaných se 120 g cukru a jeden prdopeč. Třetinu jsem si odložila na mřížky a zbytek rozprostřela do pekáče, plochou o kus většího než dortovka, nebo do dvou menších forem. Na náplň jsem smíchala jeden tvaroh s dalším vejcem (opět v originále 1/2), 200 g brambor a cukrem, trochou rumu a navršila na těsto, navrch udělala kulaté mřížky a dala péci ozdobené rozinkami pěkně dozlatova.

Brambory v něm vůbec nebyly cítit, naopak měl báječně kyprou strukturu, nebyl suchý a voněl tak starosvětsky. Připomínal mi nějakou návštěvu venkova v dětství, takový autentický koláč. Chutnal i všem okolo, už jsem ho zkoušela vícekrát. Dokonce ho ocenila i máti, že je to ono, co si z dětství pamatuje!

Klidně si ho můžete upéct více, protože nejméně 3-4 dny vydrží v dobré kondici. Nabízela jsem ho i na Restaurant Day - mezi nejrůznějšími dortíky taky přišel k chuti.

 
Variantně jsem do něj přidala i vanilkový cukr (půl do těsta, půl do tvarohu) a citrónovou kůru, některé mřížky jsem navrch ještě vyplnila vinným rosolem (ano, i místo rybízového džemu se velmi osvědčil). Výsledek - skvost, jak potvrdil, kdo ochutnal. Mít za hobby vaření a pečení může být velmi uspokojivé.