Prosím tě, už mi nevolej

Moderní technologie výrazně usnadnily komunikaci mezi lidmi. Doba, kdy na návsi nebo na sídlišti byla jedna telefonní budka, je naštěstí nenávratně pryč. A tak se v této souvislosti objevují i některé patologické faktory. 

Jedním z nich může být třeba OCP, obsedantně kompulzivní porucha. Někdy se to plete se stalkingem. Měla jsem a vlastně ještě mám, kamaráda, který je odborným doktorem v Istanbulu. Mezi ošetřením jednotlivých pacientů si dával chvíli oddych. V těchto chvílích mi volával. Byl to pro něj takový relax, na kterém se časem stal závislým. Kdyby nebyl v jiném státě, tak bych ho fakt zabila. Volával mi také z auta, když byl v koloně, nebo když manželka na chvíli odešla. Nic podstatného nechtěl, vlastně jen chtěl slyšet můj hlas a bylo jedno, co říkám.  Nosím mobil v kabelce a vydolovat ho z ní není jednoduchá záležitost asi pro mnohou ženu, nejenom pro mě. Mnohokrát jsem musela kabelku i vysypat, nebo zastavit auto a asi nemusím popisovat, jak nepříemné to bylo v dopravních prostředcích. Snažila jsem se nejprve slušně vysvětlit, že jsou chvíle, kdy se mi jeho telefonáty nehodí. Pak jsem mu začala nadávat, což se mu líbilo. Vypínání zvonění bylo řešení jen ve chvílích, kdy jsem nečekala nějaký jiný důežitý hovor. Zablokovala jsem si jeho číslo, volal z jiného a začal mě bombardovat e-maily, co je se mnou. Tak jsem mu na e-mail odpověděla něco v tom smyslu, že si našeho přátelství cenním a proto ho musím upozornit, že se potřebuje léčit. Doporučila jsem mu vyhledat kolegu psychiatra a se svou obsesí se mu svěřit, Že rozumím tomu, že si nemůže pomoct a že vyhledání odborníka je v jeho zájmu. Odpověděl obratem, že ho nenapadlo se takhle na to dívat a jestli to tak opravdu vidím, tak to se pletu, že on se může ovládnout. A opravdu se ovládá. Absťák měl jen třikrát, jednou to byla sms, zda mi může zavolat, jednou e-mail se stejným obsahem a jednou mi zavolal, ale v občanskou hodinu.

Další kamarád je ze Švédska, ten naštěstí neobjevil “skrýt identifikaci volajícího”, takže při jeho volání telefon vypínám, protože když to jenom shodím, tak volá znova a znova. A věřte mi, že to není vůči němu neslušné, protože varianty typu, “promiň, teď nemůžu mluvit”, “pracuji”, “jsem na obědě”, “nevolej mi dopoledne, to pracuji a v noci, to spím” tak tyto varianty jsem používala několik let. Také jsem zkoušela zjistit,co mi chce, ale to bylo o ničem. Co dělám, jak se mám, jak se má on, dlouho jsme se neviděli, jestli nepojedu do Švédska, nebo že on se chystá do Prahy. To, že já jsem v Anglii byl jen drobný kosmetický problém.

Možná to má takhle víc lidí, já jsem si na to vzpomněla v souvislosti s mýma  kamarádkama. Mimo jiné mám jednu, se kterou se vídám málo a druhou se kterou skoro vůbec. Obě mám ráda a ráda si s nima povídám. Díky moderním technologiím a různám aplikacím typur Whatsupp, Viber, Skype, Messanger je to jednoduché. Střídavě jsme si volaly, jednou já, jednou Miluška nebo Maruška až se stalo, že najednou jsem volala jenom já a Maruška nebo Miluška měly něco na práci. Buď musela právě teď se psem, nebo měla rozehrané Bubble nebo rozposlouchanou nějakou lekci, nebo že prý je hrozné, že u telefonování vždycky něco dělám. Žehlila jsem, co také dělat při žehlení, než si povídat s někým blízkým? Děvčata mi sice neřekla, prosím tě, už mi nevolej, jen to k tomu směřuje. Uvědomila jsem si, že sebedokonalejší technologie nenahradí osobní setkání a společné zážitky.

Mám je obě ráda, přestala jsem jim volat a při nejbližší příležitosti je navštívím.

A všem ostatním přeji hezký Nový rok