Kdo

z nás ji má právo měřit?

ale jo,

Víru měřit lze a poměrně přesně. Protože jak známo, jednak ty otázky ve sčítání nebyly povinné.A za druhé se neptaly ani na to jak člověk věří, ale kterého je vyznání (tedy ve které je konkrétní církvi).

Čili, t o vypovídala o víře mnohé. Kdo skutečně v Pána věřil, radostně zde svou víru vyjevil. To že určitá skupina ateistů zatrhla s radostí ne, na to měli právo. Ale že - jak ukázaly výsledky, spodstatná většina "věřících" buď otázku nevyplnila, nebo v ní zalhala, protože "co kdyby se to nějak evidovalo a pak z toho byly postihy", to je opravdu přesným barometrem jejich hladiny víry,a ukazatel ukázal pěkně hluboko. Vždyť přece i ten dodnes katolíky proklínaný "kacíř" Hus, před smrtí na hranici prohlásil ""A na této pravdě evangelia, již jsem psal,učil a kázal na základě výroků a výkladů svatých otců,chci dnes vesele zemříti". ....

Re: ale jo,

Hlavně se většina věřících (různých filozofických směrů) nehlásí k žádné církvi a ví proč. Církve často nemají důvěru a spousta lidí se nikde netouží houfovat.

Všechno je jinak

Věřících je stále dost, možná víc než dřív nebo spíš se to nikdy nepodařilo objektivně zjistit. Co je to věřící. Je opravdu hodně lidí, kteří se přiklání k některé filozofii nebo náboženskému směru: věří v Boha, existenci přírodu, reinkarnaci, myšlenky buddhismu nebo různé varianty víry podle toho, co je komu blízké. Co je dneska už hodně mimo jsou církevní instituce všeho druhu, hlavně katolická církev, které málokdo věří a váží si jí. Jestliže sama "káže vodu a pije víno", po staletí prokázala velkou netoleranci, chamtivost, všechny možné druhy hříchů (proti kterým sama brojí) ve své vlastní praxi, křížové výpravy, upalování čarodějnic, na jedné straně hlásání celibátu, na druhé levobočci, současné kauzy s obtěžováním dětí zametené pod koberec atd., pak ztratila důvěru a vážnost jen díky svému chování. Zrovna v TV jede výborný a poučný seriál Borgia. Takže se nedá říct, kolik je ve skutečnosti lidí věřících, dají se pouze spočítat lidi, kteří jsou oficiálně registrováni v nějaké círk

Re: Všechno je jinak

Ale právě na příslušnost k těm církevním institucím se to sčítání ptalo. Protože ty jedině mohou mít,díky velkému počtu členů nějakou společenskou i politickou sílu potenciální sílu či vyjednávací pozici.

Jinak, to čemu ty osobně věříš mimo ně, nikoho nezajímá. Představte si že by ta otázka zněla "věříš (si) že uděláš vysokou školu, uživíš rodinu, máš plány a sny že chceš třeba řídit letadlo, vymyslet lék proti rakovině, atd...K čemu by to státu bylo...

Víra prakticky

nemá smysl s existencí či vývojem lidské populace. Je jen výsledkem určité jeho etapy. Víra se vyskytuje tam kde je silná stránka naší podřízenosti, respektive svět je stavěn na hodnotách společných principů, zájmu a potřeb, není zde moc místa pro jedince. Víra pak "zaniká" v momentě jednak destruktivního zásahu do života, jeho řádu a smyslu a jednak postupným poznáváním, zkušenostmi, moudrostí, vytvářením duševního stavu. Postupně se s poznáním zbavuje určitých rysů až je nakonec transcendentální. Lidská populace "slouží" k účelu životodárného evolučního prostředí, ekosystému mnoha kvalit, jež učí všechny kolem nás na základě vzájemných interakcí a poučení z nich. Rodíme se na svět bez poznání a osobnosti si teprve tímto způsobem vytváříme. Proto není v zájmu aby společnost byla homogenní, nýbrž rozličná k růstu a odolnosti naší psychiky. To nakonec říká že smyl naší lidské existence je ve vlastní cestě poznání a učení, ne v projekci na společnost, pakliže to není dáno tahem.

Re: Víra prakticky

Tak to je velký omyl - právě v okamžiku destruktivního zásahu do života člověka se hodně lidí k víře vrací nebo ji hledá. A s moudrostí a pokorou člověk stále více zjišťuje, že je toho tolik, co ho přesahuje, ať si to pojmenuje jakkoliv!

Tak jednoznačně bych to nesrovnával.

V některých ohledech je to jistě stejné jako před pádem komusmu, v jiných ohledem je to lepší než tehdy a v jiných zase je to mnohem horší.

Zda převažuje to či ono, to je věc subjektivního hodnocení podle osobního postavení hodnotitele.

Objektivně to změřit nelze, protože těchnologický pokrok od té doby lidstvem učiněný to znemožňuje.

Například to, že se tady teď můžeme bavit a můžeme nadávat na vládu, zatímco za komunistů jsme to dělat nemohli, neznamená, že to tehdy nebylo možné z politických důvodů. Možné to sice nebylo, ale to proto, že nebyl internet a počítače byly ještě dost nevýkonné a mělo je málo lidí. Po hospodách jsme ale tehdy nadávali na vládu stejně jako dnes na internetu.

Jinak připomínám tento starší blog: http://oldrichslovacek.blog.idnes.cz/c/235658/O-tom-jak-pry-komuniste-kradli.html

Komunismus

paradoxně vytvořil pro další vývoj lidské populace, zde v jednotkách řádu jedinců, další mezník a rozměr, tím že vlastně odstranil staré vazby a struktury. Před tím zde byla společnost svázána tradicemi, třídím rozdělením, hodnotami, myšlením. Jelikož vývoj je kladen ne na osud společnosti, ale osud, jedinců, tak je to velký krok, neboť nejsme tak ohýbání údělem uživit rodinu, náboženským dogmatem, převzetí firmy či živnosti, převzetí odpovědnosti nad rodinou ... .

V žádné lidské epoše nedošlo k takovému uvolnění jedinců z tlaků života jako dnes. Sice zdánlivě vidíme "negativní" projevy, ale ty jsou vlastně pozitivní. Zkrátka jde o získávání materiálního poznání a zkušeností, tzv. nasycení. Zde je též potřeba zabavit se starých klišé a dogmat, a to že prioritu vždy hraje zájem a stav společnosti, že je zde duchovnost a tím pádem zduchovnění je cíl, nebo nějaký bájný řád, či materiální blahobyt všech. Opak je pravdou, mámeto obsáhnout v sobě ! Společnost tím pak postupně se zklidní ...