Jak Jakl neunesl výhru

       Tak jsem si přečetl text písně, kterou poradce stávajícího presidenta - Ladislav Jakl narouboval na text Visacího zámku a jsem z něj (Jakla) smutný. V textu se pustil poměrně zostra do druhého z kandidátů na presidenta.

         Nechci se zde zaobírat obdobím, které mohu znát jen z knížek a tedy si nemohu ověřit, zda- li to co se v knihách píše je pravdou, ale chci se zde zamyslet nad obecnou slušností, ke které jistě patří slušnost k soupeři, ať již se jedná o soupeře sportovního či soupeře politického. Současně se slušností k soupeři jistě k základům fair play patří i úcta vítěze k poraženému. Myslím si, že kvalita člověka se dá jistě poměřovat i tím, jak zvládá – či nezvládá tento obecný vztah soupeření.

             A zde jsem na pochybách o kvalitě Ladislava Jakla jako člověka zcela určitě. Určitě proto, že jen člověk s velice nízkým prahem úcty je schopen se z vítězství někoho radovat tak neuctivě k osobě poraženého, jako v textu předvádí Ladislav Jakl.

             Zlehka jsem  si prošel politickou aktivitu Ladislava Jakla a tedy vím, že byl u zásadních kroků polistopadového vývoje ( člen České národní rady) a tedy byl i u toho, když se vracel majetek. A ten se dle mého vracel lidem, kteří byli a snad i jsou ve všech ohledech nepostižitelní. Ovšem mohu se mýlit a pak se tedy ptám, jak se majetek vracel, když poradce současné hlavy státu veřejně hanobí člověka , který je dle všech poválečných zákonů této země opakovaně prověřen (jednak po roce 1945 a následně po roce 1989).

             Ale to jsem došel myslím až moc daleko. Shrnul bych to jen tak, že z důvodu špatné výchovy se může někdy stát, že člověk není schopen unést vítězství.