Dlouho jsem se tu neukázala. Hodně věcí nakonec dopadlo úplně jinak, než jsem si myslela. O super moderní college v Glasgow už nejspíš nic nenapíšu, začínám novou životní kapitolu.
Minulý rok byl celkově hodně náročný. Málo práce a špatná práce. Chtěla jsem zoufale novou a lepší a mít jistotu stálého přísunu, čehož se mi na tehdejším a i dosavadním pracovním poměru nedařilo, a tak mám v současnosti místo práce jedné rovnou čtyři a zřídkakdy ještě nějaký přivýdělek za překlad.
Začnu ale od začátku. Od ledna 2017 jsem byla opravdu frustrovaná tím, jak prostě nemůžu nic najít. Proto jsem si řekla, že by nebylo od věci udělat si masérský kurz, protože záda bolí každého, takže čistě teoreticky by tam mohl být i zdroj příjmu. V UK jsou mistry rychlokurzů, švédská masáž se dá udělat za dva dny a člověk je plně kvalifikovaný. Ovšem má to háček, musí si ještě pořídit pojištění, které bohužel platí jen jeden rok a zdarma není. Prostě je to mnohem větší byrokracie a snaha rejžovat všude ještě víc než u nás.
Kurz se mi hrozně líbil, a tak jsem se přihlásila na Glasgow Clyde College, která je mnohem menší než ta super moderní a chladná v centru, je to tam na bázi rodinného prostředí, zkrátka moc fajn. Obor, na který jsem se dala, je jen na rok, jmenuje se Holistic Therapies a zaměřuje se hlavně na masáže a také jsou tam ještě i jiné předměty, o kterých vám také něco prozradím.
Zhruba ve stejnou dobu, co jsem nastoupila na college, jsem byla přijata do týmu v 200svs, což je konferenční centru Glasgow, jako asistentka různých konferencí, oslav a večírků. Chodí tam převážně manažeři či jiní dobře situovaní jedinci. Hezké místo, ale ta práce stále nic moc.
Koncem tohoto ledna jsem začala pracovat pro jednu mezinárodní výzkumnou agenturu. Sice se stále nejedná o práci snů, ale konečně mám židli! Ano, ostatní práce jsou na stojáka, což člověku vůbec nepřidá, ale teď to mám celkem vyvážené, takže super. Navíc je tam hodně zajímavých lidí a určitě nepřeháním, když řeknu, že z celého světa, složení je hodně pestré a vesměs se jedná o vysokoškoláky, tudíž příjemně stimulující prostředí.
A ještě jsem vám slíbila střípky z college. Jeden předmět byl zaměřen na zdravý životní styl a jídelníček. Nebudu popírat, bylo to hrozně nudné a naivně jsem si myslela, že už nic horšího přijít nemůže. Jak už jistě tušíte, pěkně jsem se pletla! Mnohem horší je tzv. Stress Management. Záměr byl zřejmě takový, že bychom se měli naučit techniky, jak zvládat stres a být schopni předat to našim klientům. Nejenže teorie je celá suchá, řekla bych, že tam opravdu děláme hodně věcí k ničemu, ale i ty rádoby praktické věci nejsou k užitku pro každého. Naše učitelka si zakládá na technice, která se soustředí na vlastní dech. Paradoxně mě to vůbec neuklidňuje, ale spíše stresuje.
Řeči typu: „Zavřete oči, položte si jednu roku na hruď, druhou na břicho a soustřeďte se na svůj dech,“ mě přivádí k šílenství. Je dost možné, že se najde dost dechařů, kterým toto při práci se stresem pomůže, já to vzdala.
Když to tedy půjde dobře, bude ze mě terapeutka, která nebude nabízet techniky zvládání stresu se zaměřením na dech, s občasnými směnami ve výzkumné agentuře a běháním po place v 200svs. Život není šeď.
